V páře

12. listopadu 2012 v 21:51 | Michelle |  Soutěže
Autor: Verča
Název: V páře


Všude byla tma. Její nohy opatrně našlapovaly, snažila se působit co nejméně hluku. Neviděla, jestli je před ní, za ní, nebo se na ni dívá shora. Ale byl blízko. Poznala to. Cítila to. S rukama nataženýma před sebou kráčela dál. Slyšela jenom svůj přerývaný dech. Bála se, že každým okamžikem do něčeho narazí a prozradí se. Byla si jistá, že když ji najde, zabije ji.
Vyděšeně se ohlédla, když za sebou uslyšela nějaké syčení. První ji napadl had, pak se ale musela v duchu hořce zasmát. Strach jí nejspíš pochroumal mozek.
Bylo to něco jiného. Zmateně otáčela hlavu a snažila se přijít na to, odkud to vychází. Ochladilo se. Rukama si objala paže a opět se dala do pohybu. Její oči si pomalu přivykaly na tmu. Poznala, že je v nějaké rozlehlé budově. Že by… skladiště?
A pak její noha narazila do plechovky. Sakra, sakra, sakra! Ty seš tak blbá!
Nenapadlo ji nic jiného, než začít utíkat. Zběsile vystřelila dopředu, aniž by věděla, kam běží. Slepě narážela do sloupů, beden a různého harampádí, bylo jí to ale jedno. Potřebovala se jen dostat co nejdál od něj. Už se nesnažila být potichu. Veškeré logické myšlení ji opustilo. Hlasitě lapala po dechu a sténala, když si do dlaně zapíchla rezavý hřebík.
A najednou se jí před očima objevilo něco bílého. Ztuhle se zastavila a zírala před sebe. Mhouřila oči, snažila se prohlédnout přes bílou mlhu, ale nešlo to. Pořádně si prohlédla clonu, která se vytvořila všude kolem ní.
Pára? Kde se tu, ksakru, vzala pára?!
Otáčela se dokola jako zhypnotizovaná. Když proběhne skrz, zmizí to, nebo to bude i tam? Ozvěna kroků někde blízko rozhodla za ni. Vrhla se dopředu a zaslepená tápala kolem sebe. Pára byla všude. Zvedla hlavu a pohledem se snažila zjistit, odkud to jde. Neviděla nic, žádné trubky nebo díry.
"Mně neutečeš…"
Srdce se jí sevřelo mrazivým strachem, když jeho hlas zaslechla téměř vedle svého ucha. Zoufale zaskuhrala a promnula si bolavou dlaň. Otáčela se kolem své osy a oči se jí plnily slzami. Neviděla nic, jen bílý opar.
Nohy skoro necítila, v hlavě jí prudce tepalo, ruku měla v jednom ohni. Už dál nemohla.
Zoufale padla na kolena a rukama začala bezmyšlenkovitě tápat po zemi. Srdce jí dávalo nahlas najevo, že stále bije.
Její prsty narazily na něco studeného a pevného zrovna v okamžiku, kdy se z páry před ní vyloupla postava muže. Byl to on.
Nedokázala zabránit vyděšenému fňuknutí, aby jí vyšlo z úst, když se k ní blížil. Jeho mrazivý hlas ji zastudil víc, než chladný vzduch okolo.
"Dodalo to tomu na autentičnosti, nemyslíš?"
Postavila se a klopýtla o jeden krok dozadu. Snažila se vymyslet, jak se zachránit. Pevně v pravé ruce sevřela studený předmět. Nevěděla, co to je, nevěděla, jestli jí to pomůže. Ale musela to aspoň zkusit.
"No tak. Nehraj si na hrdinku." Neviděla jeho tvář, přesto věděla, že se usmívá. Tak jako se usmíval vždycky, když ji vidět vystrašenou a na pokraji svých sil.
Udělal krok k ní a natáhl obrovskou ruku. A ona vymrštila svou pravačku. Prudce ho praštila do obličeje železnou tyčí, kterou následně upustila na zem. Ruku měla od krve, slyšela jeho řev.
Utíkala. Všechny myšlenky se jí vykouřily z hlavy. Chtěla se jen dostat domů. Pryč z téhle noční můry.
Cestu jí zatarasila obrovská postava. Zastavila několik milimetrů od něj a zděšeně k němu zvedla pohled. Viděla pouze jeho siluetu. Slyšela, jak na zem kape krev. Osoba proti bílému pozadí zvedla ruku, ve které držela železnou tyč.
Dívka zavřela oči.


"Čau." Jeho úlisný úsměv jí obrátil žaludek naruby. Stáhla se na kraj pohovky a raději upírala pohled na televizi.
"Kde je máma?" pípla potichu. Ruka s ovladačem se jí roztřásla, když koutkem oka spatřila jeho ruku, jak se přibližuje k její noze.
"Odvolali ji do nemocnice. Zdá se, že jsme tu jen ty… a já…"
To bylo poprvé, co ji po jejím odmítnutí uhodil.

"Ne, prosím…"
Její slzy a úpěnlivé prosby ho jen rozesmály. Rukama jí bloumal po křehkém těle a tlačil ji směrem k posteli. Zavrtěla hlavou a vzlykla. Její přesvědčení, že když se nebude bránit, bude to míň bolet, se vytratilo a pud sebezáchovy vyplul na povrch. Začala do něj mlátit zaťatými pěstmi. A kopat. Ale bylo to zbytečné. S jeho mohutnou postavou to ani nehnulo.
Rozesmál se a prudce ji odhodil na postel. Srdce měla až v krku, přes slzy skoro neviděla. Když v předsíni bouchly dveře.
"Jsem doma! Emmo? Jamesi? Kde jste? " ozval se ženský hlas.
Podíval se na ni a naklonil až k jejímu obličeji. "Nic jí neřekneš, jasný? Protože jestli jo… nedopadne to s tebou dobře," prskl jí do tváře, než zmizel z jejího pokoje.
Měla ho poslechnout…

Sirény sanitky se ozvaly příliš pozdě. Houkačka policie byla téměř zbytečná, když smykem parkovala před skladištěm. Pro dívku na nosítkách, kterou sanitáři vytáhli ven, už bylo pozdě. Ale splnilo se jí její přání. Noční můra skončila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 13. listopadu 2012 v 12:59 | Reagovat

No páni. Když jsem si přečetla vaše nové téma, tak mě ani nenapadlo, co se z toho dá vytáhnout. Vážně dobrá povídka a ten konec mě vzal dech!

2 Mariam Mariam | Web | 13. listopadu 2012 v 15:38 | Reagovat

No tý jó :D Už som ti hovorila, že vieš dobre končiť poviedky?
Tá "vložená" scéna mi tam trochu nesedela, ale neviem prečo. A ostala mi v hlave otázka, ako sa vôbec do nejakého skladiska dostala. A odkiaľ bola para :D V prvom momente som bola presvedčená, že je to FF :D Ale inak veľmi dobre napísané. Dnes som si nevšimla žiaden preklep :D

3 Lulu Lulu | Web | 13. listopadu 2012 v 15:44 | Reagovat

Wow, to bolo úžasné! Mala by som si konečne nájsť čas a prečítať si tvoje ostatné poviedky, pretože píšeš fakt nádherne :) A tiež som si zo začiatku myslela, že je to FF :D

4 Verča Verča | Web | 13. listopadu 2012 v 15:49 | Reagovat

Jůů, děkuju vám :)
Jsem překvapená, že jsem byla zveřejněná jako první, protože povídku jsem posílala až v úterý... :P Každopádně jsem ráda :)
Mariamko, Jahodo :D ono to mělo být jednak jako její vzpomínání, tak i vysvětlení pro čtenáře :) Ale chápu, jestli ti to nesedělo :)
Ještě jednou díky! :)

5 Terra Terra | E-mail | 13. listopadu 2012 v 16:26 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Povídka byla velmi promyšlená, většina vět dodala věci na spádu a zanechala ve mně ještě větší dopad, než co dokáže vyvolat pouhý děj. Jen bych snad příště možná ubrala trochu slovesa "být" a částice "když", ale na to, že jsi měla na napsání a promyšlení jen týden, vypadá dokonale! Také jsem si nejdříve myslela, že se jedná o FF, ale o to silnější dojem to ve mně vyvolalo.
Pokud by to snad bylo na mně, zapracovala bych tam buď více vzpomínek nebo pouze vzpomínky formou vět, protože jsem se takhle přeladila na jinou dějovou linii, která byla náhle ukončena.
Máš ale opravdu můj obdiv; dokonale promyšlené, jednoduše úderné, bez chyb. To velice obdivuji - čím víckrát si po sobě povídku přečtu, tím méně chyb vidím. :-)

6 šunkič šunkič | Web | 13. listopadu 2012 v 17:15 | Reagovat

Achjo, dneska mě nenapadá žádný slovo úvodem :(:D. Takže začnu takhle:
První část byl tvůj standart, oproti jiným standartům nadstardantní, prostě poutavě popsané pocity i pohyby, nádhera :).
Vzpomínková vsuvka se mi líbila, jen jsem si tak říkala, jestli je James její ne/vlastní otec nebo bratr :D. To mi opět nevadí, že není vysvětlený, jen mě to zajímá :D.
Že je to ff jsem si hlavně myslela kvůli tomu, že ho praštila tyčí tak silně, že krvácel, a ještě ji pak předhonil. No, proč ne, v tom se šťourat nehodlám :D.
Konec byl taky povedený, prostě nemám co vytknout :).

7 Wiki :) Wiki :) | E-mail | 13. listopadu 2012 v 20:14 | Reagovat

Nemám slov! všetko či napíšeš stojí za rečítanie! milujem tvoj štýl písanie proste miujem teba! :DDD
Si vážne výnimočný človek ktorý vie tú situáciu geniálne opísať :)) beriem si z teba príklad :* a dúfam, že niekedy budem aspon z polovice taká dobrá ako si ty :)*

8 Alalka Alalka | E-mail | 16. listopadu 2012 v 13:14 | Reagovat

Musím uznat, že pocity umíš vystihnout opravdu dobře a tápat na nějakém neznámém místě, když člověk nic nevidí, je snad moje největší noční můra... Taky se mi líbil ten konec - sice umřela, ale aspoň bude mít klid, jiný závěr by se sem ani nehodil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama