Bublina

29. listopadu 2012 v 8:15 | Michelle |  Short tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Sedmá epizoda čtvrté série.
Komentář autora: Opět jedna z mých krátkých "tématických" jednorázovek. Děj jsem si poskládala z proma na nadcházející epizodu, ze spoilerů a samozřejmě jsem se nechala unést i svou představivostí. Snad se povídka bude líbit, jsem si jistá, že Plecka nám to stejně podá jinak. Prosím o komentáře :-)


"Damone! Musíme si promluvit," vyletělo jí z úst dřív, než se nad tím zvládla víc zamyslet.
Otočil se na patě a s lehce zmateným pohledem čekal, až sejde po schodišti až k němu. Hluboko zakořeněná galantnost se v něm náhle probrala a bez jediného slova se přitočil k její levé straně a nabídl ji dlaň, aby mohla bezpečně zdolat i poslední schod.
Elena se chabě pousmála a v duchu se na krátký moment vrátila k velmi podobné situaci - stejné schodiště, stejné rámě, stejná výroční událost - jen o dobré tři roky zpátky. Miss Mystic Falls. Jak rozličné byly její starosti v té době.
Slabým tahem ho nakormidlovala k východu na zahradu a po úzké cestičce mezi záhony ho odvedla stranou od diváků, kteří se už pomalu začínali hromadit u střediska veškerého dění.
"Co se děje, Eleno?" nevydržel to nakonec Damon a slabě se zamračil. "Zase vidíš Connora? Nebo potřebuješ krev? Kdy jsi naposledy pila?"
"Ne, nic z toho," pozvedla na chvíli koutek rtu v úsměvu. Ten ovšem brzy zase zmizel.
"Stefan?"
Přikývla a zahleděla se mu pátravě do očí. "Rozešli jsme se."
"To už jsem dneska jednou slyšel. Musím říct, že v tvém podání to zní o něco lépe," ušklíbl se při vzpomínce na ostrou ironii v bratrově hlasu, ale téměř okamžitě zase zvážněl.
"Stefan ti to řekl?" zaváhala Elena a pozorně skenovala Damonův výraz.
"Jo. Evidentně už nemohl unést fakt, že mu tak úplně nevěříš. Myslel jsem, že jsem ti včera dostatečně vysvětlil, že…"
"Ne, Damone. Důvod, proč jsme se rozešli, byl trochu… obšírnější. Ano, je tu samozřejmě problém s tím, že přede mnou konstantně něco skrývá a paktuje se s Klausem, aniž by o tom jednomu z nás řekl. Ale ve skutečnosti… Rozešel se se mnou - rozešla jsem se s ním…," váhala nad volbou slov a uhnula pohledem do strany.
"Ano?" pozvedl Damon obočí v nechápavé grimase.
"Rozešli jsme se kvůli tomu, že jsou moje city k tobě silnější, než ty k němu," vydechla s očima zarytýma do bílé látky kapesníku, obratně vsunutém v kapse jeho obleku.
Protože ani po delší době nepřicházela žádná odpověď, zvedla pomalu zrak k jeho obličeji. Výraz, který se tam vyjímal, ji překvapil.
Damon nevypadal tak vyvedeně z míry, jak by mohl, přestože určitá dávka ohromení patrná byla. Především se ovšem mračil. Elena polkla a statečně opětovala jeho nechápavý pohled.
"Rozešla ses s mým bratrem kvůli mně," zopakoval, jakoby se potřeboval ujistit a zároveň ta slova otestovat v ústech.
"Nerozešla jsem s ním já," pípla slabě na svou obranu a pokrčila rameny.
"Nejsem si jistý, co si o tom myslím," stiskl k sobě rty a založil si ruce na hrudi. "Musím uznat, že je hezké slyšet tě říkat taková slova, ale připadá mi to až moc neskutečné."
"Já vím, Damone. Mohli bychom si o tom prosím promluvit večer?"
S nečitelným výrazem přikývl a chytl ji za loket. "Teď běž vyhrát tuhle starodávnou soutěž," pousmál se a věnoval jí poslední zamyšlený pohled. "Budu se dívat."
Přikývla a vydala se po cestičce zase zpátky. Po třech krocích ale zaváhala a u čtvrtého se úplně zastavila. Bez dalšího rozmýšlení se otočila a vydala se zpátky k Damonovi.
Ten ji vyčkávavě pozoroval a v momentě, kdy mu Elena obmotala ruce kolem krku a objala ho, udiveně vydechl. Pomalu uvedl vlastní paže do pohybu a položil jí dlaně na záda, aby ji přitiskl ještě blíž.
Tak zůstali delší dobu - uzavření ve vlastní bublině, kde čas neplyne a kde se tichá, nevyslovená přání stávají skutečností. Nakonec objetí zlomil Damon. Jemně se z něho vymanil a krátce políbil Elenu na čelo.
"Večer," slíbila Elena a tentokrát se už opravdu vydala zpátky do budovy.
Damon ji vyprovázel pohledem, a ač ji miloval celým srdcem, opět mu na čele vyvstaly vrásky. Něco na celé té věci nebylo správně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 verunka verunka | 29. listopadu 2012 v 15:39 | Reagovat

je to nádherné

2 Terka Terka | 29. listopadu 2012 v 18:43 | Reagovat

WOW! Tohle nejde vyjádřit slovy, když řeknu, že je to nádherná povídka, pořád se mi to zdá málo. Prostě nevím co na to mám říct. :) Snad jen: Honem něco dalšího.

3 Lili Lili | 30. listopadu 2012 v 15:50 | Reagovat

Moje srdce, které vynechalo pár úderů ti může odpřisáhnout, že pořád umíš psát!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama