Autor: Tewulinka
Název: Sen vs. Realita
Ženský výkřik prořízl ticho. Zabodával se hluboko do mých uší a můj tep se zdvojnásobil.
"Nic se neděje," uklidňovala jsem se a zrychlila svůj krok. Klapání mých parádních lodiček zesílilo. V tu chvíli jsem se za svou touhu vypadat vždy perfektně proklínala.
"Bože, pomoz mi," drtila jsem zuby o sebe a zarývala si nehty do dlaně. Na protějším chodníku se ze stínu vyloupla temná postava a mně úplně vyschlo v krku.
"Teď už bych opravdu mohla utíkat," zamumlala jsem si pro sebe a chtěla se vydat pryč, ale mé nohy protestovaly a stály na místě jako přibité. Ach ne! Z protějšího chodníku se ozval ostrý ironický smích a ta postava se začala blížit ke mně. ,,Možná bych se už mohla pohnout, nebo ne?" Zaprosila jsem své dolní končetiny. Pořád nic. Vystrašeně jsem se podívala na postavu kráčející ke mně. Sáhla jsem do své kabelky a vytáhla roztřeseno rukou mobilní telefon. Než jsem stihla namačkat správná tlačítka, tak už jsem byla naproti hrozbě z protějšího chodníku.
,,Co dělá dáma jako vy tady uprostřed noci?" Ozvalo se spod klobouku a černého pláště. Mužský hlas, lehce ironický a podmanivý. Koho mi to tak připomíná?
,,Utíká před nesnázemi?" Zašeptala jsem stále vystrašená. Lehké uchechtnutí a pak jsem jen uviděla něco v jeho ruce. Tak tam jsem se koukat neměla. Ostrá čepel nože, která je poskvrněná krví. Možná bych mohla začít křičet a skončit s hlavou na chodníku, zatímco moje tělo bude stále padat. Nebo s nožem v břiše. Taky možnost. Nebo mě bude mučit. A třeba bych mohla přestat s takovými myšlenkami!
,,Jakými? Smím-li se tedy ptát?" Zeptal se zdvořile. Dobře.. třeba si chce jen povídat s velkým nožem v ruce. Třeba už nemá chuť zabíjet. Teď by se mi hodilo pár šikovných upířích očí, rukou a hlavně rychlých nohou.
,,Takových, které mají obří nůž v ruce a na sobě oblečení, které vyšlo z módy před mnoha lety." Couvla jsem. A vida! Mé nohy se poslušně rozešly směrem, kterým jsem chtěla. Jenže ten muž udělal krok ke mně a tím mě dostal mezi zeď a sebe. Příště, pokud nějaké bude, musím couvat do stran. Možná jsem neměla nic říkat o tom oblečení.
,,Promiňte, že se vám můj převlek nelíbí, slečno." Uchechtnul se a položil ruce po stranách mé hlavy. Ta s nožem nevypadala zrovna bezpečně.
,,Nevadí, když dovolíte, tak půjdu domů." Nervózně jsem se pokusila o úsměv.
,,Nejspíš nedovolím." Pokrčil lehce rameny a naklonil se ke mně. Tak moment! Ironický a podmanivý hlas, sebevědomé pohyby. Pro své ujištění jsem se podívala na jeho ruce.
,,Damone?!" Vykřikla jsem naštvaně. Zasmál se a sundal rychle plášť a klobouk. Pohodil hlavou, aby si narovnal své havraní vlasy a s úsměvem jeho vlastním se na mě podíval.
,,Opravdu ses mě bála co, Eleno?" Usmíval se. Praštila jsem ho dlaní do hrudníku.
,,Ani nevíš jak! Co blázníš?" Zamračila jsem se. Pokrčil rameny a přešel k popelnici, kam vyhodil plášť i klobouk. Poté i nůž.
,,Snad jsi nezapomněla na jeden důležitý fakt, moje milá." Usmál se tajemně a přešel ke mně.
,,Na jaký?" Zeptala jsem se jako největší pako na světě.
,,Že dneska je halloween." Usmál se oslnivě. Tak počkat! Dneska přece je… dobře, má pravdu. Kruci!
,,A co ten křik?" Zeptala jsem se radši na informaci, která mě tížila nejvíc. Snad nezabil nějakou ženu, jenom kvůli halloweenu, ne?
"Teď už bych opravdu mohla utíkat," zamumlala jsem si pro sebe a chtěla se vydat pryč, ale mé nohy protestovaly a stály na místě jako přibité. Ach ne! Z protějšího chodníku se ozval ostrý ironický smích a ta postava se začala blížit ke mně. ,,Možná bych se už mohla pohnout, nebo ne?" Zaprosila jsem své dolní končetiny. Pořád nic. Vystrašeně jsem se podívala na postavu kráčející ke mně. Sáhla jsem do své kabelky a vytáhla roztřeseno rukou mobilní telefon. Než jsem stihla namačkat správná tlačítka, tak už jsem byla naproti hrozbě z protějšího chodníku.
,,Co dělá dáma jako vy tady uprostřed noci?" Ozvalo se spod klobouku a černého pláště. Mužský hlas, lehce ironický a podmanivý. Koho mi to tak připomíná?
,,Utíká před nesnázemi?" Zašeptala jsem stále vystrašená. Lehké uchechtnutí a pak jsem jen uviděla něco v jeho ruce. Tak tam jsem se koukat neměla. Ostrá čepel nože, která je poskvrněná krví. Možná bych mohla začít křičet a skončit s hlavou na chodníku, zatímco moje tělo bude stále padat. Nebo s nožem v břiše. Taky možnost. Nebo mě bude mučit. A třeba bych mohla přestat s takovými myšlenkami!
,,Jakými? Smím-li se tedy ptát?" Zeptal se zdvořile. Dobře.. třeba si chce jen povídat s velkým nožem v ruce. Třeba už nemá chuť zabíjet. Teď by se mi hodilo pár šikovných upířích očí, rukou a hlavně rychlých nohou.
,,Takových, které mají obří nůž v ruce a na sobě oblečení, které vyšlo z módy před mnoha lety." Couvla jsem. A vida! Mé nohy se poslušně rozešly směrem, kterým jsem chtěla. Jenže ten muž udělal krok ke mně a tím mě dostal mezi zeď a sebe. Příště, pokud nějaké bude, musím couvat do stran. Možná jsem neměla nic říkat o tom oblečení.
,,Promiňte, že se vám můj převlek nelíbí, slečno." Uchechtnul se a položil ruce po stranách mé hlavy. Ta s nožem nevypadala zrovna bezpečně.
,,Nevadí, když dovolíte, tak půjdu domů." Nervózně jsem se pokusila o úsměv.
,,Nejspíš nedovolím." Pokrčil lehce rameny a naklonil se ke mně. Tak moment! Ironický a podmanivý hlas, sebevědomé pohyby. Pro své ujištění jsem se podívala na jeho ruce.
,,Damone?!" Vykřikla jsem naštvaně. Zasmál se a sundal rychle plášť a klobouk. Pohodil hlavou, aby si narovnal své havraní vlasy a s úsměvem jeho vlastním se na mě podíval.
,,Opravdu ses mě bála co, Eleno?" Usmíval se. Praštila jsem ho dlaní do hrudníku.
,,Ani nevíš jak! Co blázníš?" Zamračila jsem se. Pokrčil rameny a přešel k popelnici, kam vyhodil plášť i klobouk. Poté i nůž.
,,Snad jsi nezapomněla na jeden důležitý fakt, moje milá." Usmál se tajemně a přešel ke mně.
,,Na jaký?" Zeptala jsem se jako největší pako na světě.
,,Že dneska je halloween." Usmál se oslnivě. Tak počkat! Dneska přece je… dobře, má pravdu. Kruci!
,,A co ten křik?" Zeptala jsem se radši na informaci, která mě tížila nejvíc. Snad nezabil nějakou ženu, jenom kvůli halloweenu, ne?
,,To jsem byla já!" Ozvalo se mi radostně u ucha a já sebou málem praštila na zem, jak jsem se lekla. Otočila jsem se na dívku po mém boku s až příliš bledou pletí, kterou jí zařídil kvalitní make-up.Na sobě měla potrhané šaty a někdy i obinadlo.
,,Caroline?" Vyvalila jsem oči na svou upíří kamarádku.
,,Přesně tak, jsem to já." Zasmála se radostně.
,,Ty jsi ji dal nějaké drogy?" Otočila jsem se na Damona. Ten se jenom zasmál společně s Caroline.
,,Ne, proč?" Zatvářil se nevinně jako sám anděl.
,,Že se oblékla za zombie zkříženou s mumií a směje se jako blázen." Pokrčila jsem rameny.
,,Stále jsem tady lidi." Zamračila se moje kamarádka.
,,Aspoň, že se umíš i mračit." Oddychla jsem si. Zase se začala smát jako šílenec. ,,Co vás to krucinál napadlo?" Zavrčela jsem pak.
,,Jen jsme si to dobře načasovali." Uculil se na mě upíří fanoušek halloweenu.
,,Teď bych vás nejradši uškrtila! Víte, jak jsem se bála? Strašně moc!" Zamračila jsem se.
,,Ale no tak!" Chytla mě Caroline na paži a přitulila se k ní.
,,Vážně. Damone, co jsi jí to dal?" Podívala jsem se na něj s pozdvihnutým obočím.
,,Já nic, to ty." Usmál se a já vykulila oči.
,,Jak bych jí mohla něco dát já?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Netuším, ale teď s Caroline pryč." Vytrhl ji ode mě a odhodil pryč. Ta jako zázrakem zmizela uprostřed letu vzduchem.
,,Co to-" Moje slova nebyla dokončena, jelikož mě Damon čapnul kolem pasu a přitáhnul si mě k sobě ve vášnivém polibku.
,,Teď nic neříkej." Zašeptal a znovu se pustil do mých rtů.
,,Caroline?" Vyvalila jsem oči na svou upíří kamarádku.
,,Přesně tak, jsem to já." Zasmála se radostně.
,,Ty jsi ji dal nějaké drogy?" Otočila jsem se na Damona. Ten se jenom zasmál společně s Caroline.
,,Ne, proč?" Zatvářil se nevinně jako sám anděl.
,,Že se oblékla za zombie zkříženou s mumií a směje se jako blázen." Pokrčila jsem rameny.
,,Stále jsem tady lidi." Zamračila se moje kamarádka.
,,Aspoň, že se umíš i mračit." Oddychla jsem si. Zase se začala smát jako šílenec. ,,Co vás to krucinál napadlo?" Zavrčela jsem pak.
,,Jen jsme si to dobře načasovali." Uculil se na mě upíří fanoušek halloweenu.
,,Teď bych vás nejradši uškrtila! Víte, jak jsem se bála? Strašně moc!" Zamračila jsem se.
,,Ale no tak!" Chytla mě Caroline na paži a přitulila se k ní.
,,Vážně. Damone, co jsi jí to dal?" Podívala jsem se na něj s pozdvihnutým obočím.
,,Já nic, to ty." Usmál se a já vykulila oči.
,,Jak bych jí mohla něco dát já?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Netuším, ale teď s Caroline pryč." Vytrhl ji ode mě a odhodil pryč. Ta jako zázrakem zmizela uprostřed letu vzduchem.
,,Co to-" Moje slova nebyla dokončena, jelikož mě Damon čapnul kolem pasu a přitáhnul si mě k sobě ve vášnivém polibku.
,,Teď nic neříkej." Zašeptal a znovu se pustil do mých rtů.
Budík začal řinčet na celý dům a já mu v duchu děkovala. Takový praštěný sen může vymyslet jen moje hlava. A přesně v den, kdy je ten zpropadený halloween. Vždyť se nic nestalo. Jen jsem měla sen, kde mě málem zabil Damon, který mě nakonec políbil a moje myšlenky v tuto chvíli nedávají rozumu, ani co by se za nehet vešlo.
,,Tak rychle do toho a hurá od toho." Zamumlala jsem si, odhodila peřinu a posadila se. Vypnula jsem budík a vstala. Podívala jsem se z okna a málem vyletěla z kůže. Černý havran si v klidu seděl na parapetu mého okna. ,,To snad ne. Kšá ty jeden černý ptáku!" Zamračila jsem se a otevřela okno. Neměla jsem to dělat. Havran sice udělal pá pá, ale místo něho mi vlezl do pokoje nezvaný návštěvník.
,,Dobré ráno, Elenko." Usmál se a hodil sebou na mou postel. Vzal mého medvídka a dal si ho na sebe.
,,Co tu děláš?" Založila jsem si ruce v bok a dívala se na něj, jak se mi roztahuje v posteli.
,,Jdu tě pozdravit a říct ti, že dneska je u mě doma halloweenský večírek. Takže doufám, že si vezmeš nějaké sexy oblečení a přijdeš." Lišácky se usmál. Vzala jsem polštář, který jsem měla u okna a hodila ho po něm. Jasně, že ho chytil.
,,Myslím, že se mi nechce chodit na párty, kde bude jeden upír nebezpečnější než ten druhý." Zamračila jsem se.
,,Beru to jako ano a v sedm hodin tě vyzvednu, abys tam byla jako první." Usmál se a už byl pryč. Zničeně jsem sebou praštila na postel a koukala do blba. Respektive na strop mého pokoje.
,,Tak rychle do toho a hurá od toho." Zamumlala jsem si, odhodila peřinu a posadila se. Vypnula jsem budík a vstala. Podívala jsem se z okna a málem vyletěla z kůže. Černý havran si v klidu seděl na parapetu mého okna. ,,To snad ne. Kšá ty jeden černý ptáku!" Zamračila jsem se a otevřela okno. Neměla jsem to dělat. Havran sice udělal pá pá, ale místo něho mi vlezl do pokoje nezvaný návštěvník.
,,Dobré ráno, Elenko." Usmál se a hodil sebou na mou postel. Vzal mého medvídka a dal si ho na sebe.
,,Co tu děláš?" Založila jsem si ruce v bok a dívala se na něj, jak se mi roztahuje v posteli.
,,Jdu tě pozdravit a říct ti, že dneska je u mě doma halloweenský večírek. Takže doufám, že si vezmeš nějaké sexy oblečení a přijdeš." Lišácky se usmál. Vzala jsem polštář, který jsem měla u okna a hodila ho po něm. Jasně, že ho chytil.
,,Myslím, že se mi nechce chodit na párty, kde bude jeden upír nebezpečnější než ten druhý." Zamračila jsem se.
,,Beru to jako ano a v sedm hodin tě vyzvednu, abys tam byla jako první." Usmál se a už byl pryč. Zničeně jsem sebou praštila na postel a koukala do blba. Respektive na strop mého pokoje.
,,Kam se ženeš? Vždyť je sedm dvacet, vůbec jsme už neměli být u mě!" Ozvalo se zpoza dveří. Protočila jsem oči a udělala poslední úpravy. Ještě ty nasazovací špičáky a.. výborně… jsem skvěle vybavená na halloween.
,,Už jdu!" Zakřičela jsem a otevřela dveře. Usmála jsem se, když jsem viděla jak mě přejel pohledem. Dlouhý rudý plášť, černý korzet a černá minisukně. K tomu ještě pár rudých lodiček. Výborně Eleno. Překvapila jsi upíra. Když je Stefan mimo město, tak tu musím být s Damonem, takže si musím parádně vychutnat chvilku, kdy je zticha. Usmála jsem se tak, že mi byly vidět zuby, obzvlášť dva špičáky.
,,Ehm.. teda.. hezčí upírku jsem ještě neviděl." Zamumlal a stále na mě koukal. Prošla jsem kolem něj a vydala se tedy ven k autu. Kolem nás pobíhali děti všeho věku a klepali na dveře jen proto, aby dostali bonbóny.
,,Mimochodem, děkuji za lichotku." Uculila jsem se na něj. ,,Hezký halloween." Popřála jsem mu, když jsme nastoupili do auta.
,,Tobě taky, Eleno." Usmál se a podíval se na mě. Naklonil se a já zůstala jen strnule koukat. Když přitiskl rty na ty mé, které přišli o oba špičáky, kvůli tomu, že mi vadili a já je teď držela v krabičce, která trčela u mě v ruce, tak jsem ztuhla, ale poté jsem se i přes veškeré mé špatné myšlenky do polibku zapojila. Co dodat? I halloween může být fajn.
,,Už jdu!" Zakřičela jsem a otevřela dveře. Usmála jsem se, když jsem viděla jak mě přejel pohledem. Dlouhý rudý plášť, černý korzet a černá minisukně. K tomu ještě pár rudých lodiček. Výborně Eleno. Překvapila jsi upíra. Když je Stefan mimo město, tak tu musím být s Damonem, takže si musím parádně vychutnat chvilku, kdy je zticha. Usmála jsem se tak, že mi byly vidět zuby, obzvlášť dva špičáky.
,,Ehm.. teda.. hezčí upírku jsem ještě neviděl." Zamumlal a stále na mě koukal. Prošla jsem kolem něj a vydala se tedy ven k autu. Kolem nás pobíhali děti všeho věku a klepali na dveře jen proto, aby dostali bonbóny.
,,Mimochodem, děkuji za lichotku." Uculila jsem se na něj. ,,Hezký halloween." Popřála jsem mu, když jsme nastoupili do auta.
,,Tobě taky, Eleno." Usmál se a podíval se na mě. Naklonil se a já zůstala jen strnule koukat. Když přitiskl rty na ty mé, které přišli o oba špičáky, kvůli tomu, že mi vadili a já je teď držela v krabičce, která trčela u mě v ruce, tak jsem ztuhla, ale poté jsem se i přes veškeré mé špatné myšlenky do polibku zapojila. Co dodat? I halloween může být fajn.
šunkič | 
Celkom fajn, aj keď postavy neboli práve vystihnuté - ale bez toho by sa to proste nedalo napísať :) Na začiatku ma prekvapilo, že to bol Damon a celkovo nápad s Halloweenom nie je zlý :)