I will follow you into the dark

10. října 2012 v 7:56 | Michelle |  Soutěže
Autor: Katie
Blog: -
Název: I will follow you into the dark


Komentář: Tato povídka se týká páru Caroline a Klaus, protože je to jeden z mých nejoblíbenějších párů v TVD. Doufám, že se vám povídka bude líbit.
Zařazení do děje: V tomto příběhu je Caroline ještě člověk, ale ví o nadpřirozenu. Klaus není hybrid, pouze Původní. Děj by se dal zařadit do 3. série.

Ženský výkřik prořízl ticho. Zabodával se hluboko do mých uší a můj tep se zdvojnásobil.
"Nic se neděje," uklidňovala jsem se a zrychlila svůj krok. Klapání mých parádních lodiček zesílilo. V tu chvíli jsem se za svou touhu vypadat vždy perfektně proklínala.
"Bože, pomoz mi," drtila jsem zuby o sebe a zarývala si nehty do dlaně. Na protějším chodníku se ze stínu vyloupla temná postava a mně úplně vyschlo v krku.
Blížil se ke mně muž, který byl zřejmě zodpovědný za výkřik, jenž jsem slyšela před chvílí. Snažila jsem se nemyslet na to, že další výkřik by mohl být můj. "Uklidni se, Caroline." Opakovala jsem si v duchu, ale nebylo to nic platné. Moje divoce bušící srdce muselo být slyšet po celé ulici. Když byl muž ode mě asi na metr daleko, mohla jsem se podívat, jak vypadá, přestože hustý déšť mi to trochu ztěžoval. Jakmile jsem zahlédla jeho oči, naskočila mi husí kůže. Byly šedé a neskutečně chladné. Temný vzhled doplňovaly tmavé, kučeravé vlasy, které mu sahaly po ramena. Pohledem jsem se zastavila na jeho ústech a zkameněla ještě víc, protože mu z nich odkapávala krev.
Nemusel nic říkat a já poznala, že se mnou žádné dobré úmysly nemá.
Byl to výraz jeho tváře, krutý a nelítostný. Z mých předešlých zkušeností s nadpřirozenem jsem věděla, že jakmile se upír na lovu napije lidské krve a v tmavé, opuštěné uličce se objeví další zdroj krve, nic ho nezastaví v tom, aby zdroj vysál do poslední kapky.
Zoufale jsem si snažila vybavit, co mi Stefan jednou řekl o obraně proti upírům. "Pij sporýšový čaj, díky tomu se tvoje krev pro upíra stane vlastně jedem. Kdyby šlo do tuhého, probodni mu srdce dřevěným kolíkem." Tyhle rady pro mě teď byly naprosto zbytečné, protože sporýšového čaje jsem se nenapila už asi týden a kolík jsem s sebou neměla. Už jsem se připravovala na nejhorší, když v tom se zničehonic objevil vysoký, blonďatý muž. Nadlidskou silou odhodil mého skoro-vraha na zeď staré budovy a za sekundu ho už držel pod krkem. "Takhle zostuzovat upíří rasu se nevyplácí. Ještě jednou budeš takhle nápadně zabíjet a příští mrtvý budeš ty." Řekl můj neznámý zachránce a po celou dobu se muži díval do očí. Došlo mi, že ho ovlivňuje. Jak je ale možné, že ovlivňuje upíra? Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem Elenu k sobě pozvala na přespání. Tehdy jsem se dozvěděla o nadpřirozeném světě. Vysvětlovala mi, jak se člověk stane upírem i to, jaké výhody upíří život má. "Upíři jsou silní, rychlí, nestárnou, můžou ovlivňovat lidi, ale ne upíry. To dokáží jen Původní. To je celá rodina upírů, ze kterých všichni další vzešli."
Takže Původní… Ale proč mě zachránil? Vždyť pro upíra je člověk něco naprosto bezcenného.
Během mého přemýšlení upír, který mě chtěl zřejmě zabít, zmizel a zůstal tu jen ten Původní.
Chvíli se na mě jen zamyšleně díval a potom přešel blíž.
"Zabijete mě?" zeptala jsem se tiše.
"Cože?" udiveně se mi podíval do očí.
"Upíři zabíjí lidi. Tak to je." odpověděla jsem nejistě.
"Jak víš o upírech?" snažil se mě ovlivnit, ale asi si nevšiml mého náramku se sporýšem.
Nechtěla jsem dát nic najevo, tak jsem mu jako v hypnóze odpověděla "Jsem ze zakladatelské rodiny. Každý u nás ví o upírech."
"A jak se jmenuješ, zlatíčko?" Zeptal se mě překvapivě milým tónem.
"Caroline Forbes."
"Vzhledem k tomu, že jsi ze zakladatelské rodiny, asi na upíry nemáš moc dobrý názor, co?"
Chvíli jsem váhala, co odpovědět. "Myslím, že být upír neznamená být rovnou monstrum. Mám mezi upíry přátele." Řekla jsem a trochu nervózně jsem se usmála.
"Hezká odpověď. Mimochodem, všiml jsem si tvého náramku.
Možná se snažíš o to, abych tě nezabil, ale to nemám v plánu. Takové nádherné dívky, jako jsi ty, nechávám naživu."
Udiveně jsem se na něho dívala a v duchu jsem přemýšlela, jestli to myslí vážně.
V duchu jsem také přemýšlela nad tím, jak je pohledný. Blond vlasy, hluboké modré oči, plné rty…
Asi si všiml toho, jak jsem si ho prohlížela, protože se na mě tázavě podíval.
"Ehm…Děkuju za záchranu. Sbohem." Řekla jsem spěšně a vydala se domů.
"Při tvém štěstí bych tě raději doprovodil. Nechci riskovat, že tě nějaký nerozvážný upír zabije."
S úsměvem jsem souhlasila. Cestou domů jsme si povídali, řekl mi, že se jmenuje Klaus a že tady plánuje s rodinou zůstat. Prý ve městě nechtějí nikomu dělat problémy.
Váhavě jsem se zeptala na jeho věk. "Nedávno jsem oslavil 1032. narozeniny." Odpověděl a usmál se, když uviděl můj šokovaný výraz.
Došli jsme k domu, kde bydlím. "Ještě jednou děkuju. Jsem ti moc vděčná." Řekla jsem upřímně.
"Nemáš zač. Sbohem, andílku." Rozloučil se, zasněně se na mě podíval a ve vteřině byl pryč.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mariam Mariam | Web | 10. října 2012 v 15:36 | Reagovat

Priznávam, nijako zvlášť ma to nezaujalo. Ani neviem prečo. Možno to bolo aj tým párom, alebo tým, že to bola FF, ale nezaujalo ma to tak, ako predchádzajúce. A tiež sa mi nepozdávalo ich správanie, ale to asi každý cíti inak... :)

2 šunkič šunkič | Web | 10. října 2012 v 16:39 | Reagovat

Noo, bylo to docela hezký :) Ale trošičku suchý a strohý, tak zvláštně puntičkářsky to na mě působilo, což neznamená nutně něco špatnýho, lepší než to nedomyslet, ale nebylo to ono. Co mi vadilo, byly opakující se slova, nebylo to nejhorší, ale bylo jich dost na to, abych si toho všimla (říká člověk, kterej píše komentáře jako negramotný prase :D. Ale u povídek se snažím).
Odhadovala bych, že jsi toho zatím moc nenapsala.? Má to totiž dobrý základy, ale jazyk je trošku neobratný, což by se podle mě zdokonalilo dalším psaním. Ale tak to na mě jenom působí, zas do jazykovědce mám sakra daleko, jen si na něj ráda hraju :P:D
Stručně a jednoduše: Slušná povídka :).

3 Katie Katie | 10. října 2012 v 16:44 | Reagovat

Děkuju moc za názor !!! =)
Je pravda, že se psaním teprve začínám a moc zkušeností nemám, ale snažím se :)

4 šunkič šunkič | 10. října 2012 v 16:59 | Reagovat

[3]: Jen se hezky snaž dál, i talent musí "cvičit" a vážně si myslím, že po pár desítkách stránek budeš opravdu dobrá ;)

5 Katie Katie | 10. října 2012 v 17:02 | Reagovat

Děkuju moc, pochvala od tebe potěší !!! =)

6 Alalka Alalka | E-mail | 10. října 2012 v 18:06 | Reagovat

vzhledem k tomu, že s povídkařením začínáš, tak já si myslím, že to bylo dobré. Nepůsobilo to odflákle a bylo z toho znát, že se snažíš, což se taky cení :) Děj mohl být klidně odvážnější (vlastně se tam skoro nic neudálo).
Jestli ti můžu poradit pro příště: když máš přímou řeč v oznamovací větě, po které následuje - řekl, pronesl, zamumlal atd., tak se píše čárka a ne tečka, působí to líp při čtění :)
např.: "Doufám, že moc nerýpu a neodrazuju tě od psaní," pomyslela si, když tohle psala :D

7 Katie Katie | 10. října 2012 v 18:11 | Reagovat

Na tu přímou řeč už mě upozornila Michelle, takže si na ni budu dávat pozor :)
Jinak děkuju za názor !!!

8 Lili Lili | 15. října 2012 v 12:29 | Reagovat

Souhlasím se vším, co bylo psáno výše. Chtělo by to bohatší zápletku, takhle jsem byla docela překvapená, že povídka už končí. Máš u mě plusové body za můj oblíbený pár:)

9 Kate Kate | 15. října 2012 v 18:29 | Reagovat

Děkuju :) !!!
Tímhle povídka neskončila, mám napsaných dalších pár kapitol v počítači =)

10 Christina Christina | 14. prosince 2012 v 18:12 | Reagovat

To je moc pěkné ! už se těším na pokračování :)

11 B B | 4. ledna 2013 v 15:34 | Reagovat

Kdy bude další už se těším !!!

12 povidky-lily povidky-lily | Web | 14. ledna 2013 v 16:55 | Reagovat

Nádherné :-)

13 nikisek nikisek | 27. prosince 2013 v 23:45 | Reagovat

hezké :) bude i nějaké pokračování? nenapíšeš sem tam nějakou klaroline prosím? předem díky niki :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama