Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena(/Stefan)
Zařazení do děje: Navazuje na pátou epizodu třetí série.
Komentář autora: Vánoce se blíží, všude jsou tisíce lidí a já davy strašně nesnáším :-). Každopádně, tady je další dílek ;-). KOMENTUJTE, PROSÍM! :-)
"Proč nikdy nechceš tančit?" zeptala jsem se ho zkoumavě, zatímco jsem si užívala sevření jeho paží, pohupování v rytmu hudby a chvění z přítomnosti jeho těla těsně u mého.
"To jsem nikdy neřekl," pokrčil rameny a zatočil se mnou. "To ty sis to tak převzala. Koneckonců, byla jsi to ty, kdo mé pozvání k tanci jako první odmítl."
"Kdy?" smála jsem se jeho dotčenému výrazu.
"Je to už dlouho. Nejspíš jen pár týdnů po tom, co jsme se poznali. Ten ples, kdy tě málem dostal ten týpek, kterého Stefan prošpikoval násadou od koštěte. Požádal jsem tě o tanec a ty jsi mě odmítla a šla na parket s mým bratrem."
Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. "Jasně, vzpomínám si. A ty jsi potom vyváděl s nějakou blondýnou, se kterou jsi tančil tango. A Stefan se za tebe fakt styděl."
Sebevědomě se zašklebil a prudce mě zaklonil. Vypískla jsem. Když mě přitáhl zase zpátky k sobě, předvedl několik tangových kroků.
"No, tak vidíš. Do kategorie - s tímhle se tančit nedá - sis mě zařadila sama. A nevím, jak jsi vůbec mohla zapomenout na náš výstup na Miss Mystic Falls," vyčetl mi a dovedl mě ke stolku s pitím.
Napila jsem se čisté vody a přejela očima ostatní páry. Charlotte skutečně tančí s Christopherem. V duchu jsem si zatleskala a pokusila se ignorovat jejich lehce podrážděné výrazy. Christopher zachytil můj pohled a beze slova odstoupil od tmavovlasé dívky a vydal se naším směrem.
"Eleno, doufám, že mě neodmítneš. Smím prosit?" předvedl svůj okouzlující úsměv a natáhl ke mně ruku. Nikdy později jsem si už v hlavě neurovnala, jak bych se zachovala, kdyby za mě vzniklou situaci nevyřešil Damon.
Stoupl si přede mě a s temným zavrčením ho odstrčil.
"Dej si pohov, Damone. Na tanec snad má právo každý, ne?"
"Christophere," varoval ho můj společník a já horečně přemýšlela, jak nepříjemnou situaci zachránit. Položila jsem Damonovi ruku na rameno a jemně ho k sobě otočila. Nechal se a tak jsem se mu podívala hluboko do očí a pouhým pohledem se mu pokusila naznačit, že nemá žádný důvod se rozrušovat.
Těžko říct, jestli by to pomohlo natolik, aby se Damon úplně zklidnil a zapomněl na ten krátký incident. Každopádně Danielle vycítila problémy a rozhodla se okamžitě uvolnit atmosféru.
Ztlumila hudbu na minimum a získala si tak pozornost.
"Jako další krátkou hru nebo aktivitu, říkejte tomu, jak chcete, tady máme něco speciálně pro Elenu a Damona," ukázala na nás a já zkoprněla. O ničem takovém přece řeč nebyla.
Mandy k ní přistoupila a já koutkem oka zaznamenala, že Adam odešel z místnosti. Začínala jsem mít podezření, že následující aktivita bude především pro pobavení ostatních.
"Přesuneme se do menšího salónku, Elena s Damonem mají ještě chvíli na přemýšlení, co je čeká. Přijďte, až vás zavoláme."
Přimhouřenýma očima jsem sledovala jejich odchod a spatřila, jak mi Danielle nenápadně naznačuje něco kulatého. A v tom mi to došlo. Jablko!
Otočila jsem se na Damona a počkala, až všichni odešli.
"Vím, co po nás budou chtít," vyhrkla jsem a Damon pozvedl obočí.
"A to jak?"
"Ehm… Na tom teď nezáleží. Budeme muset bez použití rukou společně sníst jedno jablko,…"
"…které bude viset ze stropu," doplnil mě Damon a zavrtěl hlavou. "To je Danielle podobné. Tak jsme se totiž dali dohromady," mávl neurčitě rukou a já si připlácla ruku na čelo.
"Samozřejmě, to mě mohlo napadnout," poznamenala jsem a posadila se do křesla.
"Tajemství spočívá v tom, že se dvojice musí k jablku přibližovat zároveň a pomalu. V tom je ukryt princip hry a samozřejmě je velmi zábavné, když dvojice neví, jak na to. Jablko jim uniká a všichni se dobře baví."
"Eleno, Damone!" volala nás Mandy a my se sehraným zaskučením vyšli vstříc připravené "zábavě".
"Jak mé citlivé upíří uši zaznamenaly, pochopili jste, co vás čeká. Takže pravidla vysvětlovat nemusím," blýskla zuby Danielle a pokynula Jeffreymu a Adamovi, aby nám svázali ruce za zády.
S nejistým výrazem jsem pozorovala Damona a kolem srdce pociťovala nepatrné sevření prstů madam nervozity.
Adam mě postrčil k jablku připevněnému tenkým provázkem ke stropu a přesně naproti mně se postavil Damon.
"Můžete," tleskla Danielle a já se zároveň s Damonem pohnula směrem k naleštěnému žlutozelenému ovoci.
První ukousnutí dopadlo dobře. Rychle jsem sežvýkala tvrdší slupku i sladkou dužinu a ve stejný moment jako Damon ukořistila další část jablka. Tím, jak jsme po celou dobu udržovali pevný oční kontakt, jsem si připadala velmi snadno odhalitelná. Jakoby mohl všechny mé pocity číst z mých očí, aniž by se namáhal s používáním jakýchkoliv nadpřirozených sil.
A pak se to stalo. Jak jsme se k jablku znova naklonili, abychom si uhryzli další kousek šťavnatého ovoce, naše rty o sebe krátce zavadily. Ucukla jsem a rozechvěle se nadechla, ale bylo mi jasné, že nás ostatní nenechají jen tak skončit.
A tak jsme pokračovali. Sice jsem byla čím dál, tím víc opatrnější, ale úměrně s tím, jak ubývalo jablka, jsme se "nechtěně" políbili každou chvíli.
A když už jsme jablko téměř úplně okousali, zůstali jsme na sebe jen zírat.
Ostatní nám zatleskali, postupně si navzájem popřáli dobrou noc a nechali nás samotné.
BlackLove | 21. prosince 2011 v 15:05 | 
Úúúúžasné !!! =)