Shooting star - kapitola sedmnáctá

23. prosince 2011 v 11:05 | Michelle |  Long tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena(/Stefan)
Zařazení do děje: Navazuje na pátou epizodu třetí série.
Komentář autora: Tak, těsně před Štědrým dnem dodávám sedmnáctou kapitolu. Je velmi... hm... emociální :-). doufám, že si ji užijete :-). KOMENTUJTE... ;-)


Doteď nevím, jak jsme se dostali do našeho pokoje. Pamatuji si, že jsme mlčeli a byli dost zaražení, ale všechno ostatní bylo podivně rozmazané.
Dala jsem si dlouhou horkou sprchu, abych alespoň trochu uklidnila vířící myšlenky. Když to nepomohlo, pustila jsem na sebe ledovou vodu. Sice mě to nedostalo do běžného stavu, ale už jsem se necítila, jakoby mi mělo srdce každou chvíli vyskočit z hrudi.
S Damonem jsem se beze slova minula ve dveřích koupelny a padla do postele. Strčila jsem hlavu pod polštář a snažila se zarazit ten vše zničující zmatek ohledně mě, Damona a našeho vztahu. Cítila jsem to jiskření mezi námi, samozřejmě že ano. Damon byl velmi přitažlivý muž, měla jsem ho plnou hlavu, i když jsem ještě chodila se Stefanem.
A to je právě ono. Se Stefanem už nechodím. Došly mi výmluvy, proč se Damonovi vyhýbat. Proč se bránit jeho šarmu.
Zaryla jsem obličej hloub do matrace a zakňučela.
"Jsi v pořádku?" ozval se kousek zprava můj mučitel a postel se vedle mě prohnula.
"Ne," zahučela jsem do prostěradla a odmítala se byť jen o kousek pohnout.
Položil mi dlaň na záda a utěšujícím hlasem prohlásil: "Podívej, omlouvám se ti."
To zapůsobilo. Vykoukla jsem ven a nechápavě nakrčila obočí. "Za co?"
"Vím já? Evidentně jsem tě něčím rozrušil nebo ti něčím ublížil. Tak se ti omlouvám, aby s tebou byla normální řeč."
Urovnala jsem polštář a lehla si na něj. Uvelebila jsem se, uhladila peřinu a teprve pak zase zvedla pohled k Damonovi.
"Nic jsi mi neudělal."
"Co je s tebou?" zamračil se a naklonil se ke mně blíž.
"Jsem v pořádku. Můžeme teď jít spát?"
Chvíli mě podezřívavě pozoroval, ale nakonec taky zalezl pod pokrývku a zhasl.
Oddechla jsem si. Tma a ticho mě uklidňovaly. Pevně jsem sevřela víčka a zaryla nehty do dlaní. Stejně jsem to pořád cítila. Jeho rty na mých. Stále jsem viděla ty světlé, modré duhovky nehybně upřené do mých. Zatraceně. Tohle jsem nechtěla… Slzy se mi vkrádaly do očí. Bezúspěšně jsem se pokusila zarazit vzlyk uvnitř sebe.
Zašustilo povlečení a najednou mě Damon držel v náručí. Vrazila jsem mu obličej do ohbí krku a ramene a z hloubky svého zmateného srdce se rozplakala. Hladil mě po vlasech a nic neříkal.
Pouhým objetím dával střípky mé duše dohromady. Byla jsem mu strašně vděčná, že byl potichu, protože jsem si byla jistá, že slova by tu chvíli poničila.
Nemám ani tušení, jak dlouho jsme tak spolu leželi a bez verbálního vyjádření sdíleli všechna tajemství svých životů, ale bylo to krásné a obohacující.
"Všechno je tak matoucí," řekla jsem nakonec omluvně, ale z jeho blízkosti jsem se nevzdálila.
"Budeš mi věřit, když ti řeknu, že to chápu?" zašeptal mi do vlasů a přitiskl k sobě pevněji.
Věřila jsem mu, ale neodpověděla jsem. O kousek jsem se odtáhla a v té tmě vyhledala jeho pohled. Starostlivě si mě prohlížel a dřív, než jsem se stihla rozhodnout, co udělám, vyřadil mé myšlenkové pochody svými slovy.
"Vím, že miluješ Stefana. Nikdy jsem po tobě nechtěl a nikdy po tobě chtít nebudu, abys milovala mě. Chápeš to, že jo?"
S pootevřenou pusou jsem na něho zírala a nezvládla ani přikývnout.
Přebral si to po svém a chytl mě z obou stran za obličej. "Eleno, vím, že jsi zmatená. Vím, že máš pocit, že je na tebe vyvíjený nátlak a já nevím co ještě, ale není to pravda. Jestli chceš, můžeme hned teď zabalit kufry a jet domů. Chceš to?"
"Ne," ošila jsem se a polkla.
Na to pro změnu odpověď neměl on.
A tak jsem si jen položila hlavu zase zpátky na jeho rameno a rukama si stírala slzy z tváří. Proboha, tyhle šílené emocionální výlevy musí skončit. Jinak se ze mě stane naprostý magor.
"Zvládneš to?" přerušil opět nastalé ticho a prsty mi přejel jemně po čele. Tolik k tomu, proč jsem se fyzickému kontaktu s ním vždycky snažila vyhnout. Málokdy se mě totiž dotýkal jinak, než něžně a láskyplně.
"Zůstaneš se mnou?" odpověděla jsem otázkou a položila dlaň na jeho hruď.
"Pokud mi to dovolíš."
"Dovolím," přikývla jsem.
A pak už jsme jen mlčeli a probírali se svými vlastními myšlenkami. Usnula jsem o půl hodiny později, stále v Damonově objetí.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kath* Kath* | Web | 23. prosince 2011 v 11:23 | Reagovat

To je tak krásné!! :) taky bych chtěla usinat s Damonem! :P :)

Jinak přeju krásné prožití Vánoc ;) :)

2 Dixie Dixie | Web | 23. prosince 2011 v 11:33 | Reagovat

Já chci taky...:D!
Bože děkuju ti za tuhle kapitolu..Úplně si mě dostala z toho předvánočního stresu :)!

Doufám,že se přes Vánoce ještě dostaneš k nějakému pokračování!

Veselé Vánoce :))

3 J. J. | 23. prosince 2011 v 11:44 | Reagovat

Jsi Bůh. Tohle je nejdokonalejší kapitola ze všech. Moc chválím. :)
A veselé Vánoce!

4 Katty Katty | 23. prosince 2011 v 12:57 | Reagovat

proboha!! tak tohle mi naprosto vyrazilo dech :-)) lepsi darek k Vanocum jsem dostat skutecne nemohla :-)) Michelle moc dekuji a preji Vesele Vanoce a pokud te muzu poprosit, 1.1. napis kapitolu, protoze, jak na Novy rok, tak ... to uz znas :-PP

5 Michelle Michelle | Web | 23. prosince 2011 v 13:11 | Reagovat

Všimla jsem si, že text obsahuje několik chyb, ale blog se mnou nechce spolupracovat, a i když už jsem je opravila, nechce to dát najevo... Betaread už má prázdniny :-).

6 Meruňka Meruňka | 23. prosince 2011 v 13:49 | Reagovat

ježiš to je nádherné... úplně z toho ta atmosféra sálá, je to vážně skvělé napsané...
(btw: nevím, kdys naposledy byla u mě na stránkách, ale každopádně je tam teď i pfko...)

7 Kate Kate | 23. prosince 2011 v 14:48 | Reagovat

Náádherna...Úplně krásná kapitola, Damonovo objetí bych si taky přála :) !!!

8 šunkič šunkič | 23. prosince 2011 v 14:56 | Reagovat

Nádhera:)líbí se mi, že jsou takový...zmatení a nevědí, co s těma pocitama dělat.

9 Delena Delena | Web | 23. prosince 2011 v 15:14 | Reagovat

Na to lze říci jen jedno - Nádherné ♥

10 Kikushqa Kikushqa | 23. prosince 2011 v 16:29 | Reagovat

krásne a dojemné ... úžasná kapitola strašne saa mi páči ako píšeš ... :-*

11 Agi ♥ Kája Agi ♥ Kája | Web | 23. prosince 2011 v 16:54 | Reagovat

no to je nááááááádhera, taková romantika, žádnej nátlak, takoví spontální♥♥♥ už se těším na další♥

12 Nicole Nicole | 23. prosince 2011 v 18:16 | Reagovat

aaa já chci taky! :)) neskutečně krásná kapitola x)
veselé Vánoce ;)

13 Lili Lili | 23. prosince 2011 v 18:24 | Reagovat

Vážně překrásná kapitolka!!!!! Přeji krásné svátky a ať nabereš síly na další práci i na školu:)

14 Hanka :) Hanka :) | 23. prosince 2011 v 19:13 | Reagovat

moc krásné, jinak přeji veselé vánoce :)

15 Damonika Damonika | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 19:16 | Reagovat

jééé pekné :D

16 Veeruš Veeruš | 23. prosince 2011 v 19:41 | Reagovat

Sweet... ♥ :))

17 Domi Domi | 24. prosince 2011 v 0:21 | Reagovat

neskutočné.. túto kapitolu som si prečítala hneď dvakrát.. strašne sa mi páči, ako rozvíjaš a opisuješ ich vzťah.. chválim ;-)
okrem toho, Šťastné a veselé Vianoce ;)

18 monika monika | 24. prosince 2011 v 0:32 | Reagovat

jeeej :) to bolo také pekné :) vdaka za sprijemnenie Vianoc :) inak Šťastné a veselé :)))

19 Ivyys Ivyys | 24. prosince 2011 v 11:27 | Reagovat

Veselé Vánoce a Šťastný nový rok :).
PS:tvoje povídky jsou úplně ty nejlepší který sem kdy četla!!! :)

20 Lexie Lexie | 25. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

Šťastné a veselé prožití Vánočních svátků... a jako dárek bych si přála další kapitolu... :))

21 ivča ivča | E-mail | 26. prosince 2011 v 21:36 | Reagovat

Veľmi krásna kapitola. Pred Vianocami som nestíhala, tak teraz, keď je pokoj a pohoda, splnil sa mi sen a môžem si prečítať dve kapitoly naraz. To mám taký dodatočný darček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama