Možná je na čase představit se :)

1. června 2011 v 11:25 | Michelle |  Diary
Komu se nechce probírat komentáři a přesto by chtěl o mně něco vědět, právě pro toho je určen tenhle článek :). Snad se u něho nebudete nudit a napíšete nějaký ten komentář :D.



Začínáme :)
Tak jo, je mi osmnáct. Nic moc věk, lidi na vás většinou pohlížejí jako na rozumného člověka, ale vy máte ještě potřebu blbnout. Nebo taky ne :).
Chodím do oktávy na osmileté gymnázium, což je to stejné, jako kdybych chodila do čtvrťáku na střední. Tzn. tento rok mě čeká maturita ;-).
Mám jednoho bratra. Je mu čtrnáct a za svůj život vystřídal asi pětkrát víc holek, než já kluků.

Takže jaká já vlastně jsem?
Zkusíme začít vzhledem xD.
Hm... Vypadám o něco mladší, než jsem ve skutečnosti. Časem za to asi budu ráda, ale aktuálně mě to asi docela přirozeně štve :).
Na hlavě mi roste velká spousta oříškově hnědých naprosto rovných vlasů. Sahají mi zhruba po lopatky a hodlám si je nechat narůst ještě delší.
Krom pihami posypaného nosu a docela normální pusy můj úžasný obličej zdobí ještě oči (nečekaně xD). Jenže pozor! Vzhledem k tomu, že mluvím o sobě, nemůžou být tak úplně normální... Modrá, zelená, šedá i hnědá - všechny tyto barvy se tam tak nějak objevují. Každý den v jiném složení. Jako opravdu :D.
A jinak? Bývala jsem docela anorekticky štíhlá, ale nějak mi začalo chutnat :). Považuju se za naprosto průměrnou - ani vyloženě štíhlá, ale ani bych o sobě neřekla, že mám nějaká ta kila navíc. Prostě akorát :).

Povahově...
To není úplně jednoduché... Po mamince jsem zdědila poměrně vysokou inteligenci a perfektní štěstí na trapasy. A myslím, že i smysl po humor budu mít po ní.
Po tatínkovi mám absolutní nevyrovnanost osobnosti - chvilku vyřechtaná, vzápětí smutná a občas taky pořádně naštvaná. Pokud se mám někam vypravit, stejně jako můj papá, nikdy nejsem schopná vyjít včas.
A celkově? Poměrně rozumná, strategická a vychytralá. Melancholik křížený se sangvinikem. Miluju, když si můžu sama ze sebe, ale i z druhých lidí dělat srandu, ale není žádnou výjimkou, že se často stydím a ráda bych schovala hlavu do písku. Mám raději menší skupiny lidí, které perfektně znám, než větší skupiny a lidi, se kterými si nemám co říct. Lidi mě považují za přátelskou a milou.
Prý jse taky domýšlivá a pyšná. Já dodávám, že ještě ješitná a egoistická. Občas.

Škola
Učím se středně. Teda jinak... Neučím se xD. A z toho vyplývají průměrné výsledky. Kdybych se učila, měla bych pravděpodobně samé jedničky (což bych si připadala opravdu hrozně). Ale neučím se, a tak prostě proplouvám - většinou s jedničkou nebo dvojkou, občas se objeví trojka, ale to už nebývá mnou, ale učitelkou ;-).
Nejraději mám angličtinu, matematiku, chemii a biologii. U zbytku mi kazí dojem učitelé. I když třeba na fyziku máme super učitele, ale nebere mě ten předmět...
Maturovat hodlám z angličtiny, češtiny, biologie a chemie.

Co s volným časem?
Nevím xD. Chodila jsem do skautu, ale kapku jsem to přestala se školou stíhat. Hraju na kytaru - když se mi chce (jsem samouk ;-)). Ráda poslouchám hudbu, baví mě skoro všechny sporty, ráda kreslím a tancuju, ale rodiče mi nic nechtějí platit, takže co si sama neudělám a nenajdu, to neumím a nemám :-).
Jinak teda píšu povídky. Miluju útěk z reality. Příběhy mi pobíhají hlavou, skládají se dohromady, támhle se kříží a tady už zase nemají nic společného. Téměř nikdy nepřemýšlím nad něčím normálním, prakticky pořád mi myslí běží příběh nějaké smyšlené postavy.
Jo a ráda čtu :).

Přátelé
Spousta. Většina jen tak naoko... Jen ne z mé strany. Bohužel se všem hodím jen na pokec, když jejich nejlepší kamarádka/kamarád není ve škole nebo někde poblíž, pak už nejsem hodna ani pozdravu.
Mám samozřejmě taky pár opravdových přátel. A bez nich by to asi ani nešlo - někomu přece musíte vyklábosit všechno, ne? I když...

Hošánci
Tak to je dlouhá historie xD. Já osobně si nepřipadám hezká, ale asi na mně něco bude, když se na mě ti inteligenti tak lepí...
Všechno to začalo v primě - seznamovák. Diskotéka. A rázem jsem měla tři nápadníky. Jeden odpadl po týdnu, nějak ho odradila moje nedosažitelnost, druhý se styděl a nechtěl nic dávat najevo. A třetí? Vydrželo mu to až do kvarty, kdy konečně začal vypadat trochu k světu a začal se mi líbit taky. Kubánek, milánek, kretének.
V kvintě se to kolem mě začalo hemžit. Kluky postihla nemoc s krycím názvem hormony a honili se za mnou, co jim nohy (a hormony) stačily. Ale já jsem zapřisáhlá lamačka srdcí. Odpadávali jeden po druhém. Až na Kubánka.
A tak jsme se dali dohromady. Rok lichotek, absolutně nekontaktního chození (to tele se mě bálo vzít i za ruku), smsek, emailů a neustálého řešení problémů. A pak rozchod. Našel si jinou a lepší. Blondýnu... Vegetariánku... Anorektičku... Holku, která je blbá jak Barbie. Ale je prostě úžasná.
Půl roku jsem prožila jak zombie. Než mi došlo, že Kubánek není nic, s čím bych chtěla někdy později žít. Že ho pravděpodobně ani nemiluju a že jde jen o uražené ego.
A tak jsem teď otravná já. Vrhám se na každého chlapečka, co má alespoň tolik rozumu, aby věděl, co je flirt. A jakmile chtějí něco víc než provokaci, sbohem a šáteček.
No jo, jsem mrcha.
Kluk, kterého mám ráda, je zároveň kluk, do kterého je zamilovaná má nejlepší kamarádka. A zas taková mrcha nejsem. Nějak nemám koule na to, abych ji podrazila nohy něčím takovým.

Ještě něco?
Chcete vědět ještě něco? Ptejte se, pište, povídejte, ráda odpovím :).
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mary Angel Mary Angel | 1. června 2011 v 16:54 | Reagovat

:D odkial vlastne si? nejak som to tam nepostrehla ... s tebou musi byt fakt super :D ... co sa chalanov tyka to neries, proste si to uzivaj ako to je ... ja som svojho terajsieho musela "jemne nakopnut" aby mu doslo, ze nie som ziadny nedosiahnutelny ideal, a ze na rande ma najskor dostane tak, ked ma pozve :D

2 Michelle Michelle | Web | 1. června 2011 v 17:01 | Reagovat

[1]: Jsem z Brna :)

3 visa2 visa2 | Web | 1. června 2011 v 18:44 | Reagovat

dobrý sebaopis..;-) zaujímalo by ma, kedy si začala s písaním, respektíve kedy si napísala svoju prvú poviedku a o čom bola??

4 Michelle Michelle | Web | 1. června 2011 v 18:59 | Reagovat

[3]: jej... *přemýšlím, přemýšlím...* Tak jo, asi vím - pokud to bylo poprvé :D
Začala jsem ve třinácti a byl to příběh z mé vlastní hůavy, žádné fanfiction :) Bylo to o vyvolávačce Angele a jejich přátelích, jejím dobrodružství atd. :)
Ale teď jsem si vzpomněla, že ve třetí třídě, kdy mi bylo osm jsem napsala příběh o kosátkách :D i s ilustracemi - strašně krásný, málem jsem se nad tím teď nedávno rozplakala :) a těch hrubek :D
takže tak, no... prostě od té doby, co mi to začalo myslet dostatečně na to, abych vymyslela příběh a dokázala za ním jít :)

5 raketka.cz raketka.cz | Web | 3. června 2011 v 18:34 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari,
originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na
http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

6 Kath Kath | 11. června 2011 v 11:36 | Reagovat

Hihi.. kdyz te bavi TVD, bizule a chemie, tak jsi vazne muj clovek!!!

7 Tamara Ludvová Tamara Ludvová | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 7:37 | Reagovat

Četla jsem Tvé návody jak psát, a čeho se vyvarovat.
Napsala jsem dva příběhy, které jsem si i samonákladem vydala, protože se líbily.
Jsem o dost starší jak Ty, ale zkušenosti s psaním prostě nemám.
Mé příběhy jsou ze skutečného života se vším všudy.
Mohla by jsi prosím na ně mrknout a napsat mi svůj názor? Moc by mě to zajímalo a byla bych vděčná za každou radu.
Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama