Everything for the one I love 1

23. dubna 2011 v 11:30 | Michelle |  Long tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Příběh začíná velmi známou, oblíbenou a srdceryvnou scénou, kdy Damon Eleně vyznává lásku a následovně jí maže paměť. Později se setkává s Rose a rozhodne se, že vypnout na chvíli své city nebude vůbec špatný nápad. Jak to vlastně dopadne? (Z pohledu Damona!)
Komentář autora: Je tu slibovaná kapitolovka. Doufám, že se bude líbit stejně jako všechny předchozí. xD KOMENTUJTE!


Sám sebe jsem důkladně přesvědčoval, že jsem se k ní domů vydal jen kvůli jedné jediné věci. Jejímu náhrdelníku. Nechtěl jsem nic víc, jen jí ho dát. Škoda, že jsem už předem tušil, že zase udělám nějakou hloupost. Tak jako vždy v její přítomnosti.
A tak když jsem seděl na okenním parapetu jejího pokoje a pohrával si se šperkem, který jsem ji přišel vrátit, vzpomínal jsem na poslední podobně nečekanou a nezvládnutou situaci.
Celý ten den stál za houby. Zjistil jsem, že se do Mystic Falls vrátila šílená upírka jménem Katherine. Bohužel až po té, co jsem ji v domnění, že se jedná o Elenu, políbil. Já vím, neměl jsem právo políbit ani Elenu, ale zrovna ten moment vypadala, že jí to ani trochu nevadí. Později jsem se dozvěděl, že mě Katherine po celou mou lidskou minulost jen sprostě využívala a že mě ani trochu nemilovala. A když jsem se večer objevil v Elenině pokoji, vyslechl jsem si, že ani Elena nemá zájem o mé city. A co jsem udělal, abych ji přesvědčil, že jsem hoden její lásky? Zabil jsem jejího bratra. Já vím, jsem debil k pohledání.
Zaslechl jsem její blížící se kroky a vzhlédl. Vstoupila do dveří a nevšimla si mě do momentu, kdy jsem s úsměvem prohlásil: "Roztomilé pyžamo."
Bohudíky, nebyla stejně vyděšená jako minule. Jen ke mně zvedla svůj pohled.
"Jsem unavená, Damone."
Poslední, co jsem potřeboval, bylo, aby mě začala vyhazovat. Kdepak, musel jsem ji dostat do šachu.
"Přinesl jsem ti tohle," pozvedl jsem ruku se stříbrným řetízkem a sporýšem naplněným přívěskem.
Oči jí trochu zasvítily a přistoupila blíž.
"Myslela jsem, že je pryč. Děkuju," naznačila lehký úsměv a napřáhla ke mně otevřenou dlaň.
Jenže já se právě dostal do svého nezvladatelného stavu. Odtáhl jsem paži s jejím ochranným amuletem z jejího dosahu a sledoval její reakci.
"Prosím, vrať to," vydechla vyděšeně. Skutečně uvěřila, že bych ji nějak ovlivnil? Tomu se říká zlá pověst…
"Jenom musím něco říct," postoupil jsem k ní blíž.
Couvla a obezřetně mě pozorovala. "Proč to musíš říct s mým náhrdelníkem?"
Opravdu se děsila, k čemu bych ji mohl jednoduše přinutit. Mou sílu by nezastavil sporýš a ona by se rázem stala mou poslušnou hračkou. Lákavá představa. U kohokoliv jiného okamžitě uskutečněná, u ní nemyslitelná.
"Protože to, co chci říct je," spustil jsem opatrně, "pravděpodobně ta nejsobečtější věc, kterou jsem kdy ve svém životě řekl."
Uhnula pohledem na stranu a prosebně mě varovala: "Damone, tohle nedělej."
Co naplat. Kontrolu nad mou řečí převzala ta šílenější část. Ta, která by pro ni udělala cokoliv. Ta, která mě ovládala pokaždé, když jsem měl rozumně mluvit s dívkou, kterou miluji.
"Ne, musím ti to jednou říct. Ty to prostě musíš slyšet," sám pro sebe jsem si přikývl a očima putoval po jejím obličeji. Po tom nejkrásnějším na světě. "Miluji tě, Eleno. A protože tě miluji, nemohu s tebou být sobecký." Zírala na mě s široce rozevřenýma očima a výjimečně nic neříkala. "Proč to nemůžeš vědět? Já si tě nezasloužím. Ale můj bratr ano." Naklonil jsem se k ní, a ačkoliv jsem si všiml, že otevřela ústa, aby něco namítla, otiskl jí své rty na čelo.
Ten pocit se nedá popsat. Měl jsem ji přímo před sebou. Bezmocnou, aktuálně neodporující a přesto mi cosi bránilo, abych jí ublížil. Snad přímo srdce.
"Bože, přeji si, abys tohle nemusela zapomenout," zajel jsem jí prsty pravé ruky do vlasů a pohladil ji po tváři. Zamračila se. "Ale ty musíš," použil jsem jednu z oblíbených schopností upíra a z oka mi bezděčně sklouzla slza. Nenamáhal jsem se s jejím otíráním a sepnul Eleně náhrdelník kolem krku.
Pak jsem se naposledy podíval na její prázdný obličej a urychleně odešel.
Do baru. Uklidnit se. Využít svou energii. A potrestat svůj pitomý mozek za nekontrolovanost.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blonďatá Vanička - Aff Blonďatá Vanička - Aff | E-mail | Web | 23. dubna 2011 v 13:19 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁ ... Kdy bude další? :D

2 Markiee Markiee | Web | 23. dubna 2011 v 19:33 | Reagovat

Úžasná kapitolka!..kdy bude další? :D

3 Michelle Michelle | Web | 23. dubna 2011 v 21:35 | Reagovat

Další bude zítra :)

4 Veeruš Veeruš | 4. července 2011 v 11:08 | Reagovat

Ach... :( Damonku, Damonku...
Je to nádherné!!!

5 catcalls :D catcalls :D | Web | 1. srpna 2011 v 22:26 | Reagovat

I Love Delena :*

6 M M | E-mail | Web | 13. října 2011 v 2:51 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

7 Biju Biju | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 23:57 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

8 Piškot Piškot | 7. července 2014 v 17:46 | Reagovat

Naprosto nádherně a výstižně popsaná známá scéna. Palec hore! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama