You destoroyed it!

21. března 2011 v 17:31 | Michelle |  Short tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Damon je přesvědčený, že Elena k němu cítí něco víc a že rozhodně lhala Stefanovi, když řekla, že by ho nikdy nepolíbila. Známá seriálová scéna, trochu doplněná mou fantazií xD.
Komentář autora: Opět použity seriálové rozhovory, snad se povídka bude líbit, prosím komentujte...


Milý deníčku,
Všechno je teď tak zvláštní. Naposledy jsem psala o tom, jak Bonnie zbavila tu podivnou věcičku její moci, aby na upíry nepůsobila. Jenže ona to ve skutečnosti neudělala. Když upíři z hrobky přišli vykonat pomstu, strýc John, teda vlastně tatík John, uvedl vynález do provozu a upíři začali padat k zemi. Včetně Stefana. Horší než noční můra, to ti povídám. Naštěstí mi Alarick pomohl dostat Stefana do bezpečí. Jenže jen Stefana, Damon zůstal nezvěstný. Když zařízení přestalo fungovat a Stefan se mohl postavit na nohy, dovedl nás k budově, kde byli všichni upíři uvěznění. Hořela. A Damon byl uvnitř. Naštěstí se Bonnie rozhodla pomoct nám, zmírnila plameny a Stefan tak dostal Damona ven.
A pak teprve začaly všechny ty zmatky. Šla jsem si do školy pro věci, ale nemohla jsem je najít, a když jsem se vrátila, ležel John na podlaze v kaluži krve. Udělala to Katherine!!! Jenže je toho ještě víc… A kvůli tomu jsem tak trošičku zmatená.
Damon políbil Katherine, když se vydávala za mě. Chápeš to? To znamená, že chtěl políbit mě. Neuvědomil si, že to je Katherine. A když na to přišel… No, asi ho to dost rozladilo, soudě podle jeho chování. Provokuje s tím Stefana, provokuje s tím mě.
Ach jo… Začínám být tak zběhlá v lhaní, až to bolí. Což je vlastně úplná pravda. Vždycky, když mu musím lhát, zabolí mě u srdce, možná i proto, že vím, že každá ta další lež ubližuje hlavně jemu. Mluvili jsme spolu na té "rozlučce" se starostou (taky zahynul společně s upíry, to zařízení na něj taky působilo, nikdo nechápe proč…) a bylo to dost divný. Damon se cítí ublížený. Zeptal se mě, proč jsem tak překvapená, že mě políbil. V první moment jsem nevěděla, co říct. Ale pak jsem odpověděla více méně podle pravdy, že nejsem překvapená ohledně toho. No a pak jsme zase začala lhát a maskovat se. Pověděla jsem mu, že jsem překvapená, že si myslel, že bych ho já políbila nazpět. Samozřejmě, že to byla lež, pravděpodobně bych to udělala. Vždyť, Bože, je to ten nejvíc sexy kluk pod sluncem. Já vím, takový věci bych neměla psát ani do svého deníčku. Ale prostě, nějak to člověk musí dostat ven, no ne? Jo, připadá mi přitažlivější než Stefan. Má hezčí hlas, oblíká se absolutně stylově, je zábavný, nemračí se (jako Stefan), jeho ironické poznámky zaručeně rozproudí krev, stejně jako jeho dotek. Zatraceně, je to venku. Jsem do něho zabouchnutá, ale nemůžu opustit Stefana. Ještě pořád jsem si jistá, že Damon mě nemiluje. Byl by se mnou tak dlouho, dokud bych ho neomrzela a pak by mi zbyly jenom oči pro pláč (původně jsem chtěla napsat "vzpomínky", ale tím si člověk nemůže být s Damonem poblíž tak jistý).
Konec! Musím přestat. A navíc se mi chce spát. Jdu si čistit zuby… Dobrou noc, deníčku.
Vložila jsem deník za rám obrazu. Vím, asi bych měla vymyslet novou skrýš, Jeremy už o ní ví, ale v tom všem shonu opravdu nemám čas na vymýšlení prkotin.
Sotva jsem opustila koupelnu, musela jsem co dělat, abych nevykřikla hrůzou. Damon seděl na mé posteli a zíral do prázdna.
"Vyděsil jsi mě," vyhrkla jsem zadýchaně.
Ani se na mě nepodíval. Vypadal sklesle, pokud jsem mohla soudit. "Jenom si odbývám svoji sousedskou hlídku," prohodil na vysvětlenou.
"Díky," vydechla jsem. "Že na nás dohlížíš. Že dohlížíš na mě."
Zatvářil se lehce podnapile, což koneckonců nebyla žádná výjimka a pomalu vyslovoval: "To jsem celej já, důvěryhodnej bodyguard. Klidný v krizových situacích," mávl před sebou rukou, jakoby ta krize byla přímo tady v místnosti.
Pozorně jsem si prohlédla. Možná byl nalitý trochu víc, než se zdálo na začátku. "Ty jsi pil?" zeptala jsem se opatrně a ihned si uvědomila další věc. "A jsi rozrušený. To není dobrá kombinace."
Zašklebil se. "Ne, nejsem rozrušený, to je emoce specifická pro ty, co se starají."
Naklonila jsem hlavu na stranu. Asi to bylo ještě o něco horší. "No tak, Damone. To je lež. Ty se staráš."
Konečně ke mně otočil svůj pohled. Moc se mi ale nelíbil. Ten výraz jsem znala, chystal se udělat nějakou hloupost, které později bude litovat velká skupina lidí.
"Vážně jsi překvapená, že jsem si myslel, že bys mě políbila? Nedokážeš si představit, že bych uvěřil, že bys chtěla?"
"Damone," pokusila jsem se ho zastavit v této debatě. Přesně tohle jsem nechtěla řešit.
Nenechal se přerušit. "Že to, co děláme, něco znamená. To ty jsi ta lhářka, Eleno." Trochu jsem sebou trhla a stiskla čelisti pevně k sobě. "Mezi námi něco je a ty to víš." Plynule se postavil a přistoupil ke mně. "A lžeš mně, lžeš Stefanovi, ale hlavně lžeš sama sobě. Můžu to dokázat," chytl mou hlavu do dlaní a sklonil se.
Na poslední chvíli jsem tiše broukla své jen slabě vzdorné "ne" a pak už jsem se ztratila v jeho polibku. Trvalo mi pár sekund, než jsem si uvědomila, že jsem se skutečně nebránila. Veškerou silou jsem ho od sebe odstrčila a držela si ho od těla. "Damone, ne! Co je to s tebou?"
"Lži o tomhle," pokusil se ke mně opět přiblížit. Nesměla jsem to dovolit, taky by to mohlo dopadnout tak, že bych ho už odstrčit vůbec nechtěla.
"Přestaň," vyjekla jsem. "Máš na víc, no tak!"
"V tom se mýlíš," překonal malou vzdálenost mezi našimi tvářemi a opět se lehce otřel rty o mé.
Sebrala jsem poslední zbytky odporu a odtrhla se. "Ne, ne, ne, Damone! Záleží mi na tobě." Zase ten pocit v hrudi, zase budu lhát. "Poslouchej mě, záleží mi na tobě, vážně ano, ale," polkla jsem. "Miluju Stefana. Vždycky to bude Stefan."
Bolest v jeho očích mě zasáhla plnou parou. Nevím, co by se stalo, kdyby se náhle neozval Jeremy.
"Eleno, co se děje?" zamračil se, když spatřil, že mě Damon pevně drží za ruce. Vytrhla jsem mu je.
"Nic, Jeremy. To je v pořádku," pokusila jsem se o falešný úsměv. Nepodařil se mi ani v nejmenším. "Běž zpátky do postele," poprosila jsem pohledem.
"Ne, není to v pořádku, Eleno," promluvil vedle mě Damon. "Chce být upírem." Neuvěřitelnou rychlostí se přesunul k Jeremymu a přitiskl ho ke stěně.
Z úst se mi vydral výkřik: "Ne, Damone, přestaň!" Ale nebylo to nic platné. Po páteři mi probíhal mráz, měla jsem neblahé tušení, že se všechno právě pokazilo.
"Chceš vypnout tu bolest?" šeptal zuřivě Damon držící mého bratra. "Je to nejjednodušší věc na světě. Ta část tebe, která se stará, prostě zmizí! Všechno, co musíš udělat, je najít vypínač a zmáčknout," s posledním slovem prudce trhl s Jeremyho hlavou a zlomil mu vaz.
"Damone! NE!" vyhrkly mi slzy a rozběhla jsem se k bezvládně ležícímu tělu na podlaze. Klesla jsem na kolena. A bez ustání křičela. Nevšimla jsem si, kdy odešel, ale jsem si jistá, že v momentě, kdy se vše zase překroutilo, už tam nebyl.
Tiše jsem se natáhla po Jeremyho chladné ruce. Byl na prsteníčku. Johnův prsten. Jeremy zase bude žít…
***
"Viděl ten prsten, proto to udělal. Věděl to," přecházel po pokoji nervózně Stefan.
Zavrtěla jsem hlavou. "Neviděl ho," v tom jsem se zaručeně nemýlila. Prostě jsem to věděla.
"To Katherine," nevěnoval mi pozornost, "dostala se mu pod kůži. Zničila všechno dobré, co v něm bylo."
"Nic dobrého v něm není, Stefane," vyprskla jsem vztekle, "už ne. Rozhodl se, co chce. Nechce cítit, chce být nenáviděný, protože je to tak jednodušší. Má co si přál," polykala jsem slzy. "Nenávidím ho."
A tentokrát jsem nelhala. Zlost ve mně doutnala a mohutněla. Ztratil všechno, co jsem k němu cítila. Navěky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chi-chi Chi-chi | 21. března 2011 v 17:47 | Reagovat

Smutný... Moc smutný... :) Jsem úplně zdrcena a Damon asi (určitě) taky... Chudáček Damon... Bylo to dojemný a moc pěkný... Doufám že zítra tady bude další takováhle povídka... :) Pohni ať můžu číst a číst...

2 Michelle Michelle | Web | 21. března 2011 v 18:58 | Reagovat

Zítra nic neslibuju, jedině, když už budu naučená a stihnu něco ještě napsat, ale tenhle týden je toho ve škole strašně moc, profesoři se zbláznili... Pokusím se :)

3 Kaczi Kaczi | E-mail | Web | 22. března 2011 v 18:34 | Reagovat

Je to dobrý.. nesnášim tuhle scénu, protože je mi Damona hrozně líto :D Taky bych chtěla být tak aktivní pisálek.. :)

4 Meruňka Meruňka | Web | 22. března 2011 v 18:41 | Reagovat

paráááda :)

5 Michelle Michelle | Web | 22. března 2011 v 21:24 | Reagovat

[3]: Přesně tak! Kdo to totiž ještě nepochopil, tak největší hajzl v celým TVD je Elena v závěsu se Stefanem! Kdepak Damon, kdepak Katherine, kdo se tam vždycky zachová jako podrazák a lhář? Elena. Kdo manipuluje svými přáteli? Elena. Kdo křivě přísahá a falešně slibuje? Elena. Stefan samozřejmě taky, ale tomu bych nejraději úplně sbalila kufry, ať jde prudit jinam :). No, to jsem se rozjela :). Prostě nesnáším tuhle scénu a pak ještě tu, kdy mu Elena řekne že ji vážne ztratil navždy. A jak říká Damon - mají toho s Katherine společnýho víc než jen zevnějšek.
Tak KONEC xDD
Pisálek... To je prostě moje hobby, miluju to, že můžu žít v jiným světě, ve světě příběhů, kde je všechno možný, všechno povolený. A navíc jsem teď měla obrovskou inspiraci, což se často nestává, tak jsem toho musela využít ;)

6 Barbara Bellamy Barbara Bellamy | 28. května 2011 v 13:23 | Reagovat

Je to hezky napsané. A hodně smutné.
Souhlasím se zbalením kufrů Stefana. A ano Elena je tady ta zlá mrcha. A ani si to neuvědomuje. Katherine alespoň přizná fakt, že není rozhodně jedna z těch "hodných".

7 andy andy | 31. května 2011 v 8:24 | Reagovat

túto časť zo seriálu mám veľmi rada, Damon tu vypadá tak bezbranne ako malé dieťa a je úplne hotový z toho čo cíti a aj z toho že obidve chcú Stefana, je to veľmi smutná chvíľu a ty si k tomu brilantne dodala ešte niečo naviac.

8 Danielle Danielle | 14. srpna 2011 v 22:12 | Reagovat

no...tak ..to.. bylo...fááákt smutnýý, trochu jsem se naštvala..ale kráásné, hezky si to popsala, ty pocity :)), ale přeci víme, všichni, jak to nakonec dopadne :*

9 Jiři Jiři | E-mail | Web | 24. října 2011 v 18:07 | Reagovat

Pěknej blog

10 Killy Killy | 27. prosince 2011 v 22:50 | Reagovat

krásne, veľmi kráásne!!!

11 Laura Laura | E-mail | 30. června 2013 v 14:04 | Reagovat

No jo, s Kath toho mají víc společného než jen vzhled. Jinak skvěle píšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama