Turn me!

23. března 2011 v 17:31 | Michelle |  Short tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Isobel
Zařazení do děje: Isobel vyhledala Damona a chce přeměnu, má něco, co může nabídnout, ale dostane ona, co chce?
Komentář autora: Tak tahle povídka mi docela dala zabrat. Pár jsem dostala zadaný od Chi-chi a tak nějak jsem věděla, co s tím chci dělat, jen jsem měla málo času a pokaždé, když jsem se dostala k počítači, jsem stihla napsat jen pár řádků. A to navazování na myšlenky dne předchozího... Hrůza xD Ale nakonec - I'm done. :) Enjoy! xDD Možná ještě dopíšu druhý díl, uvidím, jak se bude líbit tento... ;)


Seděl u baru a popíjel whisky. Před půlhodinkou si dal svačinku v blízkém parku a s radostí své oběti kapánek pozměnil paměť. Miloval tenhle styl života. Potulovat se po městech, státech, navštěvovat bary, vysávat obyvatele kde které vísky. Ovlivňovat bezmocné lidičky, vydírat je, okrádat, nakupovat drahá auta a značkové oblečení.
"Ahoj," ozval se po jeho pravé straně ženský hlas. Otočil se tím směrem a sjel tmavovlasou ženu hodnotícím zrakem. Jasně, rád by si užil, ale přece se nebude zahazovat jen tak s ledajakou ženskou.
"Ahoj," odvětil a důkladně si ji prohlížel. Středně dlouhé vlasy, tuctová tvář, poměrně štíhlá postava, běžně dlouhé nohy. Žádná supermodelka, usoudil a vrátil se ke své skleničce.
"Jsem Isobel," naklonila se k němu blíž a pokusila se o milý úsměv. Moc jí ovšem nevyšel, zdálo se, že má z něčeho strach.
"No a?" odvětil a poručil si další skleničku.
"A ty jsi Damon Salvatore," vyložila své eso. Stočil k ní opět svůj zrak s ironicky pozvednutým obočím.
"To tady ví kde kdo. Už nějakých pár týdnů tady vysedávám v baru a střídám ženský jako ponožky." Chvíli se zamyslel. "Možná častěji," zašklebil se. (To samozřejmě není myšleno tak, že by byl Damon nějaký čuník, ponožky si mění každý den!) "Proto jsi přišla? Chceš si užít noc plnou -."
"Máš bratra, Stefana," nenechala ho dokončit opovržlivou poznámku.
"Mám. Co s ním?" nakrčil nos otráveně.
"Nic. Vím toho o tobě spoustu," zamrkala podbízivě.
"Co proboha chceš?" začal se pomalu zvedat k odchodu.
"Přeměnu," pokrčila ledabyle rameny, ale opět z ní vyzněla jakási strnulost.
"Myslíš, že jsem kouzelník a proměním tě v krásnou princeznu? Jsem jenom kouzelně přitažlivý a tím mé kouzlo končí," oblékl si koženou bundu a na bar pohodil tři bankovky.
Následovala ho až na ulici, kde se k ní prudce otočil.
"Běž si najít někoho jiného," použil svoji mentální sílu a pokusil se ji ovlivnit.
"Sporýš," konstatovala a lehce se usmála.
"Podívej, takhle," luskl prsty ve vzduchu, "dlouho mi bude trvat, než tě zabiju. Tak si nastartuj svoje koště a odleť," usmál se s takovou falší, že by to nejspíš porazilo i krávu.
"Mám něco, o co se zajímáš," nenechala se opět odradit.
Se znechuceným povzdechem, ale lehce namotivován ji pevně chytl za loket a bez sebemenší námahy odnesl do "svého domu". Vybral si nejdražší volnou nemovitost v okolí a ovlivnil jejího majitele natolik, aby ho tam nechal bydlet a rozhodně tam v tu dobu nikoho nevodil.
"Tak co to je? Co je ta tvá skvělá nabídka?" nechal ji stát a sám se pohodlně rozvalil na své nové sedačce. Isobel se k němu sklonila a u ucha mu rozpustile zamumlala: "Našla jsem něco o Katherine."
"A kdo je podle tebe Katherine, abych se o ni měl zajímat?" parodoval tak dokonale, že Isobel téměř oklamal.
"Žena, kterou miluješ," odpověděla nakonec pevně. "Vím o tobě všechno."
Chytl ji za krk a jediným bleskovým pohybem ji strhl pod sebe. Vycenil špičáky a oči mu potemněly zlostí.
"Myslíš, že o mně víš všechno? Jednu věc jsi ale ještě nezjistila. Já tě opravdu můžu zabít."
"Můžeš, ale nezabiješ," zírala mu tvrdě do rozbouřených hlubin. "Studuji paranormální jevy od výšky, zjistila jsem velkou spoustu věcí, odhalila spoustu pravdivých legend. Zaměřila jsem se na Mystic Falls, kde jsem žila, a zjistila pravdu o tvé a Stefanově smrti, o smrti 27 civilistů," usmála se vědoucně, "kteří uhořeli v kostele. A mnoho dalších zajímavostí," natáhla opatrně ruku a dotkla se Damonovy tváře. Ten ji zkoumavě pozoroval a analyzoval vše, co se právě dozvěděl.
"Dobře, asi jsi vyhrabala spoustu špíny, nikdy jsme po sobě moc nezametali, ale co víš o Katherine? Nejspíš nic víc než já. Uhořela v tom kostele společně s ostatními."
"To asi ano," pocuchala mu trochu vlasy nad čelem, "ale trochu jsem si ušpinila ruce i s její historií, sáhla jsem hodně daleko."
"Život ji to nevrátí," zabrblal, ale evidentně čekal, co z mladé ženy, kterou tlačil do pohovky, vypadne.
"Ne, to asi ne," přikývla. "Řeknu ti všechno, co vím, když mě proměníš."
"Zapomínáš, že tě můžu bez mrknutí oka zabít. Ty nemáš co vyjednávat."
"Ne, ty zapomínáš. Vím něco, co tě zajímá. Mám v sobě sporýš a vzhledem ke svému studiu bych ráda ve svém lidském životě ještě zakusila upíří kousnutí. Za dvacet čtyři hodin bude z mého krevního oběhu pryč, ty se ze mě budeš smět napít, pak mi dáš napít své krve a zabiješ mě. Až se přeměním, řeknu ti tu informaci z Katherininé historie."
"No, ty sis teda nalajnovala poslední minuty života," přimhouřil oči pochybovačně. "Jak můžeš vědět, že tě nevypiji celou?"
"Nebudeš znát to, co znát chceš."
"A co s tebou mám dělat dalších dvacet čtyři hodin? Nejsi zrovna moje obvyklá návštěva a nehodlám vypadnout ze své příjemné rutiny jen kvůli tobě," jemně se dotkl prstem její brady a pak jím přejel po obrysu čelisti.
"Cokoliv," zapředla podbízivě a prohnula se v zádech, až se vlastním hrudí natiskla na jeho. "Můžeš si se mnou dělat cokoliv."
Damon na ni chvíli hleděl, na lehce zaoblenou hranu čelisti, na její dlouhé řasy a sebevědomý úsměv a uvědomil si, že ta žena už ztratila všechnu počáteční nervozitu. Věděla, co chce, a teď za tím šla. Nezáleželo na drobných přestávkách po cestě. Koneckonců nebyla zas tak ošklivá, jak mu připadalo na začátku. Předvedl dokonalou rezignovanou grimasu a přitáhl si ji ještě blíž k sobě. Ukradl si polibek oproštěný od vší něžnosti a zdrženlivosti a zbrkle ji přetáhl tričko přes hlavu. Isobel se nejprve snažila spolupracovat, ale brzy pochopila, že Damon všechno obstará sám a že se stejně nezmůže na víc než sténání a zatínání dlouhých nehtů do jeho ramen. V první chvíli se cítila provinile, že právě zahýbá svému muži, Alarickovi, ale pak na všechny pochybovačné myšlenky zapomněla. Rick byl vždy něžný a nikdy nespěchal a Damon byl jeho přesný protiklad. To, co chtěla, to, co potřebovala. Rychlost, vášeň, žádné zábrany, uvolněnost, touha.
A tak Isobel získala všechno, co si mohla přát. Noc s dokonalým milencem, věčný život spojený se sílou, rychlostí a bezcitností. Kdo by si nepřál to stejné?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meruňka Meruňka | Web | 24. března 2011 v 0:09 | Reagovat

Naiz :)

2 delenafans delenafans | 24. března 2011 v 14:17 | Reagovat

Hezký :))

3 Chi-chi Chi-chi | 25. března 2011 v 20:12 | Reagovat

Jsem mile překvapena :) Tvoje povídky vždycky pozvednou náladu a příjemně naladí xD Takže suuupeeer :D Těším se na další povídečku, už bys mohla napsat i nějakou kapitolovku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama