Sbohem, Katherine!

15. března 2011 v 14:18 | Michelle |  Short tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena
Zařazení do děje: Po té, co Alrick zabil Elijaha, Katherine se dostává z hrobky. Jak Elena zabrání neustálým zmatkům ohledně její a Katherininé podoby? A nerozpoutá takový čin něco víc?
Komentář autora: První povídka, kterou jsem kdy napsala na toto téma :). Zamilovala jsem se do ní a několikrát ji upravovala, dokud nebyla mně po chuti. Tak snad se bude líbit i někomu jinému než mně samotné... xD


Elena s odhodlaným výrazem hleděla do zrcadla. Mezi prsty promnula jeden z dlouhých tmavých pramenů a zašklebila se na svůj odraz. Pak se natáhla někam vedle sebe a v lehce se třesoucí ruce sevřela kadeřnické nůžky.
"Sbohem, Katherine," broukla vítězně a na podlahu dopadla první hustá kadeř. Netrvalo dlouho a pátravě zkoumala svůj výtvor. Vlasy ji nyní sahaly kousek pod ramena a kupodivu ten střih nevypadal ani extrémně kostrbatě ani jako podle hrnce.
Zametla po sobě podlahu a odebrala se do svého pokoje. Popoběhla k posteli a vzala do rukou svůj telefon. Chvíli si s ním jen bezmyšlenkovitě pohrávala a pak vyťukala dobře známé číslo.
"Ahoj, Bonnie! Potřebovala bych s něčím pomoct, mohla bys přijít?" S úsměvem si vyslechla kladnou odpověď i opatrnou otázku. "Ne, tu bichli fakt nosit nemusíš, čistě lidská záležitost," zasmála se Elena a hovor ukončila.
* * *
Elena si utahaně promnula oči. S Bonnie se rozloučila teprve před chvílí a v onen moment si nepřála nic jiného než ulehnout do postele a spát. Bezmyšlenkovitě si vyčistila zuby a sestříhané vlasy (po Bonniině úpravě) si párkrát pročísla kartáčem. Napolo spící se vloudala do pokoje a mocně zívla.
"Pane Bože, Eleno! Co sis to udělala s vlasy?" ozval se hlas vyvedený z míry od okna. Ano, to je ta nevýhoda přátelit se s upíry - jak si je jednou pozvete do domu, už se tam skoro zabydlují.
"Taky ti přeju dobrou noc, Damone," protočila Elena oči v sloup. Doufala, že se o téhle změně všichni dozvědí nejdřív další den.
Jako obvykle se Damon neobtěžoval s lidskou rychlostí a během jediného okamžiku stál přímo před ní. Opatrně se dotknul pramene, který jí kopíroval obličej, přičemž se lehce otřel o její pokožku.
"Proč jsi to udělala, ty poťouchlice nešťastná," zamračil se a svěsil ramena.
"Zkouška," pokrčila také své hezké obočí. Moc nechápala, proč to Damon všechno říká tak zkormouceně.
"Přeskočilo ti," konstatoval a sedl si na postel za sebou.
Elena si povzdechla a sesunula se vedle něho. "Možná," přiznala. "Nehodlám už vypadat jako Katherine. Nevěřím, že by se ona svých vlasů vzdala," odfrkla si opovržlivě.
"Přirozeně," zamumlal Damon a zabořil hlavu do dlaní. "Je to cvok, ale některý věci si ještě uvědomuje. Za to tobě normálně hráblo."
"Nechci vypadat jako ona, chápeš?" otočila se na něj prudce. "Víš vůbec, jak se cítím? Ty a Stefan jste se někdy v předminulém století zamilovali do holky, která vypadá stejně jako já. A když Katherine zmizí a vy se dozvíte o mně, jste tu jak na koni."
Na chvíli se zarazila a zahleděla se do Damonových tmavých očí.
"Chci vědět, že nejsem jenom náhrada za Katherine!" vyhrkla a nasadila silně vzdorovitý výraz.
"Jistěže nejsi, Eleno. Přiznávám, že z toho asi můžeš být trochu zmatená, ale tohle vím už od začátku. Ty nejsi Katherine. Je pravda, že máte několik společných vlastností a že fyzicky se prakticky vůbec nelišíte, ale nikdy," naklonil se k ní, "nikdy jsem tě nebral jako náhradu za ni."
Omámeně na něj zírala a začala se přiblble usmívat. "Vážně?" ujistila se s téměř hmatatelnou nadějí v hlase.
"Eleno, víš, že mluvení vážně nepatří mezi moje silné stránky, tak mě nezpochybňuj, ano?"
S rozšiřujícím úsměvem přikývla.
"Na to jsi se ale mohla zeptat kdykoliv jindy a ne až po sebe-skalpování se," napomenul ji se zatřepáním hlavy.
"Takže se ti už nelíbím?"
"Šach-mat, Eleno," zašklebil se. "Že to Stefan nemůže slyšet a nemusím se tak děsit představou své smrti ve spánku, řeknu ti to," zamračil se oním jedinečným Salvatorským způsobem. "Ne."
"Ne?" zbledla Elena a vytřeštila oči.
"Čekala jsi jinou odpověď?" vyžíval se v jejích rozpacích Damon.
"Ne-e," snažila se vrátit zpět do anti-Katherinovské nálady.
"Tak to tě asi zklamu, když prohlásím, že jsem lhal, co?" předvedl široký úsměv a položil se na záda do jejích peřin.
"Co?" vystřelila Elena na nohy.
"Ach, ach. Nevzala jsi to moc zkrátka a neušmikla sis i nějaká mozková zakončení?"
Elena se natáhla po polštáři a mrskla s ním po Damonovi. Upírská rychlost je ale upírská rychlost, a tak Damon nejenomže zachytil letící objekt, ale dokonce se vymrštil a stáhl Elenu na postel, kde ji připoutal pod sebou.
"No to teda prr," brzdila ho tmavovláska a pokoušela se vytrhnout.
"Kdepak," usmál se a držel pod náporem jejího zmítání se. "Člověk ti přizná sympatie a ty se mu oplatíš násilím. Měl jsem pocit, že jsi vychovaná dívka."
Nebylo divu, že Elena boj po chvíli vzdala. Ležela, vtisknutá do matrace Damonovým tělem a rozhodla se opět promluvit.
"Damone?"
"Ano, krasavice překrásná?" zamrkal jako panenka.
"Taky jsem ti lhala," uhnula pohledem.
"Ne? Kdy?" zaironizoval a poznamenal: "Ty lžeš pořád, Eleno."
"Jednou jsem ti lhala proti všemu, co jsem si myslela, cítila a chtěla."
"Áha, ty to myslíš vážně," strnul trochu Damon a s očekáváním na ni shlížel.
"Jo. Pamatuješ, jak mě Rose s Trevorem unesli, aby mě předali Elijahovi?"
"Jasně, doteď nám totiž Elijah leží ve sklepě, vzpomínáš?" protočil panenky.
"Když jste mě zachránili, měla jsem strašnou radost. Chtěla jsem ti poděkovat, protože jsi mi zase pomohl, zachránil jsi mi život. Jenže, byl tam Stefan a vůbec," zavrtěla se trochu.
"Víš, prostě jsem v ten moment měla takový zvláštní pocit. Na chvíli, na malou chvíli jsem… Prostě jsem zapomněla na všechno v mém okolí a chtěla," stydlivě mu pohlédla do očí, "chtěla jsem ti padnout do náruče a vykašlat se na celý svět."
Damonovo obočí vylétlo do půli čela.
"Jenže - jak už jsem řekla, byl tam Stefan," nadechla se zhluboka a pokračovala, dokud neztratila odvahu. "No anebo tehdy, když ses objevil v mém pokoji a říkal všechny ty věci," stiskla víčka očí k sobě. "Měl jsi pravdu.," zašeptala.
Damon jí stále tlačil do matrace a zíral. Nenapadla ho jediná vtipná poznámka, kterou by se z té podivné situace dostal.
"Opravdu jsem lhala a lžu všem. Tobě, Stefanovi a hlavně sobě." Po tváři jí stekla první slza. Lesknoucí se perlička, která po hladké pleti sklouzla a ztratila se někde v čerstvě ostříhaných pramenech. "Navykládala jsem ti všechny ty fráze, které jsem si opakovala v hlavě, abych oklamala sebe samotnou. Že mi na tobě sice záleží, ale že miluju Stefana."
Dalších pár slz si našlo cestu zpod jejích řas.
"Já… Mám tak trochu strach, že už to asi Stefan ani není."
Damonovo srdce, pokud ještě vůbec v tomto posmrtném životě kdy bilo, se zastavilo. Škobrtlo a pak se zase rozběhlo, tentokrát o mnoho rychleji, jakoby dohánělo, co ztratilo a ještě si spořilo pro případ dalšího výpadku. Snažil se pobrat všechnu tu naději, kterou mu darovala rozrušená dívka pod ním. A hlavně, ještě pořád neměl nejmenší ponětí, jak na to zareagovat.
"No, jen jsem ti to chtěla říct, chtěla jsem mít čistý štít."
Odstrčila ho stranou a pokusila se zvednout se. Pevné sevření kolem jejího zápěstí ji to ale znemožnilo.
"Eleno," zachraptěl a rychle si odkašlal. "Podívej se na mě."
Poslechla a otočila k němu tvář mokrou od drobných slaných cestiček. Lesknoucí se pohled upřela do jeho zoufalých očí.
"Říkala jsi teď pravdu?"
"Nevěříš mi," konstatovala.
"Nevím, jestli můžu," zkoumal podrobně její výraz. Snažil se najít, jakýkoliv náznak pochybností, nejistoty, lži. Ale Elena mu jen upřeně oplácela oční kontakt a volnou rukou si otírala tváře.
"Ale chci," povzdechl si a odtáhl jí ruku od obličeje. "Chci ti věřit." Přitáhl si její hlavu jemně ke své a lehce se otřel svými rty o její. Ale téměř v ten stejný moment se zase odtáhl. Spatřil, jak Elena pomalu zklamaně otvírá oči a rozlepuje rty do sebe, aby něco řekla.
Byl si téměř úplně jistý, že to raději nechce slyšet. Opět se k ní sklonil a se stejnou něžností nechal jejich ústa střetnout se. Když pochopil, že se Elena skutečně nehodlá bránit a odstrkovat ho jako při minulých pokusech o polibek, zajel jí prsty do vlasů a za zátylek si ji přitáhl blíž k sobě. Pouhý dotek rtů proměnil v měkký polibek. Elena se k němu přitiskla blíž a pokusila se ho povalit na postel. S úsměvem se jí vyhnul a zadíval se do jejích slabě zamžených očí.
"Dobrou noc, Eleno," zlehka ji pohladil po tváři a vzápětí už byla Elena v pokoji sama. Zasněně se prsty dotkla úst a po chvíli spokojeného pobrukování usnula.
* * *
"Ne, Stefane, ty mě nechápeš," opakovala už popáté Elena a vyčerpaně kroutila hlavou. "Poslouchej!" vykřikla frustrovaně a rázně se postavila z měkkého křesla v Salvatorském sídle. "Ano, měla jsem pochybnosti. Divíš se? Nevím proč. A už vůbec mi nedochází, proč se ty, ty, který máš všechno, co chceš, cítíš dotčený!"
"Ne, ty to nechápeš," vyprskl Stefan. "Ostříhala sis vlasy jenom proto, že jsi mi nevěřila."
"Ne, nevěřila, spokojený?" zaječela Elena a zabodla mu prst do hrudi. "Protože jsi mě miloval jenom kvůli tomu, že jsem vypadala jako ona. A to je zatraceně dobrý důvod!"
Odstrčil její ruku rázně stranou a naklonil se nad ni. "Opravdu? A jak jsi na to přišla? Snad milionkrát jsem ti říkal, že to tak není," zašeptal hrozivě.
"Jo, snad milionkrát a pokaždé stejně, protože ses to naučil jako básničku."
"Eleno, to už jsi přehnala." Jeho paže vystřelila dopředu, aby jí pevně chytl, ale nějaká jiná rychlá ruka ho zastavila.
"Ne, myslím, že jsi to přehnal ty," zavrčel Damon, který ho od Eleny odtáhl. "Nedokážeš přijmout, co ti říká? Nedokážeš, že? Tak se od ní drž dál," uhodil ho tvrdě do tváře a s planoucím pohledem ustoupil.
"Nechte toho," vydechla Elena. Oba se k ní rázem otočili. Stála s rukama založenýma přes hruď a měřila si je neústupným pohledem. "Měla jsem ještě jeden důvod, proč jsem to udělala. Zaprvé samozřejmě Katherine, ale také jsem chtěla začít znovu. Znovu a s čistým štítem, chtěla jsem zjistit, jestli jsem někde neudělala chybu ve svém rozhodování. A tak teď poslouchejte! Máte čas do zítřka rozhodnout se, jak mě přesvědčíte. Udělám nové rozhodnutí - buď ty, Stefane, nebo ty, Damone. Jeden z vás je ten pravý."
Nastalo ticho. Překvapené, ještě stále plné zloby a sporu. A pak Stefan vybuchl.
"Tím-mi-říkáš-že-ti-nejsem-dostatečně-dobrý," odsekával popuzeně, "že-na-mě-kašleš-a-že-hodláš-uvažovat-o-něm-jako-o-svém-partnerovi?"
Klidně přikývla a celým srdcem doufala, že kdyby se opravdu, opravdu moc rozzlobil, Damon by byl stále dostatečně rychlý.
"S takovou se můžeš jít vycpat!"
"Přesvědčovat mě budete až zítra, Stefane, ale už dnes jsi získal patřičný počet záporných bodů. Jedu domů, uvidíme se zítra," udržela nerozrušený tón a odkráčela ze dveří.
* * *
Převalila se v měkoučké a vyhřáté posteli a mocně sebou trhla. Kdo by čekal, že když se v kolem druhé ráno probere, uvidí vedle sebe v posteli Damona?
"Nevylekal jsem tě, že ne?" zazubil se a jeho výraz jasně hovořil o tom, že to bylo přesně to, co měl v plánu.
"Vyděsil jsi mě k smrti," zabručela a protřela si oči. "Co tady děláš?"
"Přišel jsem si promluvit," pokrčil rameny, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc pod sluncem.
S trpitelským výrazem pohlédla na budík na nočním stolku. "O půl třetí ráno? Velmi originální," zpražila ho.
"Originalita se cení," ušklíbl se rozpustile a hned pokračoval: "To, co jsi včera řekla, jsi myslela vážně?"
"Co konkrétně?" zazívala mohutně a urovnala si polštář pod hlavou.
"Tu ehm," hledal chvíli správný výraz, "soutěž."
"Jo. Asi. Jo, myslela," potvrdila nakonec.
"Co tě to pro Boha napadlo? Vážně sis nějak nepoškodila svoje vedení, když sis ničila svou vizáž?"
"Přišla jsem na to v ten moment, kdy jsem to řekla. A vážně nechápu, co ti na tom vadí. Copak nejsi rád, že ti dávám šanci?"
"Takže to fakt myslíš vážně?"
"Ano."
"Hm," vydal blíže neidentifikovatelný zvuk a pak se pomalu usmál. Opravdovým a vřelým úsměvem. "Dík," zašeptal a sklonil se nad ni. Něžně přitiskl své rty na její čelo a prohlédl si její rozespalou tvář zabořenou v nadýchaném polštáři. "Jak velkou mám šanci?" naklonil hlavu pátravě na stranu.
Elena se zářivě usmála. "Dvou třetinovou, když se budeš ještě chvíli snažit," zablýsklo se jí v očích a Damon pochopil její nahlas nevyřčenou žádost. Věnoval jí opatrný polibek a v duchu se hlasitě zaradoval, když si ho Elena jednou rukou přitáhla blíž a polibek prodloužila. Milovat je tak lidské, pomyslel si a sám sebe tou myšlenkou překvapil. Ještě nedávno žil jen svou nadpřirozeností a užíval si svou bezcitnost. A v tu chvíli? Za nic na světě by neměnil.
* * *
Domovní dveře v penzionu klaply a oba bratři zbystřili. O pár sekund později vstoupila do prostorného pokoje Elena. Dovolila si jeden rozzářený pohled na Damona, pak se dokonale ovládla a s nečitelnou maskou se usadila na pohovku, zatímco Salvatoři seděli v křeslech naproti ní.
"Tak?" vyslovila lehce a přehodila nohu přes nohu. Stefan se trochu ošil a zamračením podpořil svůj bolestivý výraz, zřejmě si už uvědomil, že svým minulým vystoupením pokazil, co se dalo.
"Myslím, že bráška rád začne první," pohodil hlavou ke svému bratrovi Damon a přitom se mu v očích živě zajiskřilo. Málokdy byl v tak dobrém rozpoložení.
"Eleno," promluvil Stefan s patrnou naléhavostí. "Já," začal a polkl. Zdál se podivně nervózní a prokazoval všechny známky strachu a zneklidnění. "Chci se ti omluvit za včerejšek. Málem jsem vyletěl z kůže kvůli hlouposti a hlavně jsem ti málem ublížil. Moc mě to mrzí. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, o co ti šlo. Opět Katherine, opět zasáhla do našich životů a málem je rozdělila, ale to jí nesmíme dovolit, rozumíš?"
Elena si olízla rty a pozvedla obě obočí. Neměla zatím ani v nejmenším pocit, že by na ni měla Stefanova řeč nějaký účinek, krom toho, že se jí chtělo strašně smát. Damonův vliv je holt svině, povzdechla si a pečlivě udržela netečný výraz.
"Udělal jsem spoustu věcí špatně a navíc jsem ani nedokázal přijmout fakt, že jsi o mě měla nějaké pochybnosti, přičemž jsem si ani neuvědomoval, že já sám jsem o tobě pochyboval mnohokrát. Ačkoliv jsi mě nikdy nepodvedla, vyptával jsem se tě na Damona a oba vás podezíral, přičemž u tebe jsem přece neměl žádný důvod. Teď to ale bude jiné, slibuji," vyhrkl a opřel se lokty o kolena. Elena koutkem oka zpozorovala, jak se Damon nepokrytě ušklíbl. Typické porozchodové kecy opuštěného. Pokus o záchranu své lásky.
"Věřím, že když spolu budeme trávit víc času, všechno se urovná. Už bych před tebou nic neskrýval. Žádné akce za tvými zády. Nepokoušel bych se ti vyhýbat, kdybych měl nějaký problém. Jezdili bychom spolu častěji někam pryč na víkend," vychrlil všechny ty tradiční věty obsahující podmiňovací způsob. "Miluju tě, Eleno. Tebe, ne Katherine."
Přikývla a bez jediného slova se otočila k Damonovi, jestli byl také tak kreativní a vymyslel si řeč.
"Hm," zamručel a ozdobil svou tvář silně pobavenou grimasou. "Nikdy jsem nebyl dobrý v mluvení," pokrčil rameny a postavil se. O Elenino srdce se cosi lehce otřelo, možná překvapivé zjištění, možná neklidné tušení.
Damon došel až před ní a natáhl k ní ruku. Vložila mu do dlaně své prsty a nechala se vytáhnout na nohy. "Ne, v mluvení dobrý nejsem," zazubil se a bez jakéhokoliv upozornění ji políbil. Se stejnou něžností a opatrností, tentokrát ovšem s notnou dávkou naléhavosti. Pár sekund mu v rukou visela jako hadrová panenka a hlavou jí běhaly zmatené myšlenky, jak se z této situace zachránit. Předpokládala, že jim oznámí, že chce ještě jeden den na rozmyšlenou, ale Damon jí tímto pokusem pokazil plán. Pokud se od něho prudce neodtrhne, bude jasné, komu je víc nakloněná, a pokud mu polibek oplatí, ztratí Stefana. Tichý, ale výrazný hlásek někde v pozadí zbytku myšlenek vyslovil to, co ji popohnalo kupředu. K čemu vůbec Stefana potřebuješ? Damon má všechno co on a ještě víc.
Čistá, ničím neokořeněná pravda, uznala a přestala myslet. Přitáhla si Damona mnohem blíž k sobě a se vší tou radostí a láskou, kterou cítila, mu polibek oplatila. Zamotala mu prsty do vlasů a tiskla ho k sobě, nechala se obejmout a cítila Damonův triumf všude okolo sebe. Když se od sebe po nekonečně dlouhé době odtáhli a svorně se nadechli, třpytily se jejich oči neskrývaným štěstím.
Stefan se mezitím postavil, zřejmě v momentu, kdy Damon Elenu políbil, aby něčemu takovému zabránil, ale když Elena odpověděla Damonovi jednoznačně kladně, zůstal strnule stát a zírat. Jeho obvyklý bolestný výraz protínala zrada a zlost. Damon se na něj otočil a založil si ruce na hrudi.
"Hajzle," vydralo se ze Stefana hrdelní zavrčení. Zrak mu potemněl, a když vycenil zuby, jeho prodloužené špičáky byly velmi dobře viditelné. "Máš, co jsi chtěl. Teď jsi mi opravdu udělal z života peklo, do konce své existence ti to neodpustím." Pak vystřelil a srazil Damona k zemi. S naprosto zvířecím výrazem se nad ním skláněl a Elena ani na chvíli nepřemýšlela. Dokud se Stefan soustředil pouze na Damona, rozepnula svou kabelku a vytáhla sporýšovou injekci, kterou nosila všude sebou. Prudce se nadechla a zabodla ji Stefanovi do krku, přímo do krční tepny. Dvakrát se ještě prudce nadechl a pak se zhroutil na tělo pod sebou. Damon ho ze sebe odhodil a plynule se postavil. Stefanovi nevěnoval jediný pohled a přitáhl si Elenu do utěšujícího objetí. Ta ale nic takového nepotřebovala, usmívala se a zářila jako jasná hvězda na noční obloze.
* * *
"Takže se vážně nemůže dostat ven?" protahovala líně svoje slova Elena.
"Ne," pohladil ji jemně po tváři Damon. "Má v sobě pořádnou dávku sporýše a nemá přístup ke krvi, zeslábne a nebude se moct ani pohnout." Pozorně si prohlížel její výraz a hledal jakékoliv znaky strachu o Stefana nebo lítosti, ale nic takového nenašel.
"Nechci, aby umřel, víš? Nemáme právo na to, abychom ho zabili. Ale mezi lidi ho teď opravdu pouštět nemůžeme, krom toho, že by nejprve zabil nás dva, by mohl ublížit komukoliv jinému, koho si vážím. Tohle je nejlepší řešení," ujistila ho a spojila jejich rty v jedny. Stále tomu nemohl uvěřit, ale dělo se to tak přirozeně, že se nad tím ani nestíhal pozastavovat. Obmotal jí jednu paži kolem pasu a přitáhl si ji tak těsně k sobě, že cítil každý záhyb jejího oblečení i teplo sálající z jejího těla. Ústy jí sjel na hranu čelisti, a když překlenul tuto hranici, začal se věnovat hebké pokožce jejího krku. Cítil její zrychlený tep a raději se vrátil k jejím rtům dříve, než ho ovládlo krvavé pokušení. Raději se nechal ovládat jí samotnou.
Elena mu mezitím začala rozepínat košili a stahovat mu ji z pevných ramen. Prohýbala se v zádech a prsty mu zatínala do zad. Nevnímala svoje okolí, nic jiného než Damonovo tělo, Damonovy doteky, Damonovu blízkost. Jeho jméno jí naplňovalo mysl, bušilo ve spáncích ve stejném rytmu jako rychle proudící krev.
"Damone," vydechla, když se už podruhé odhodlal sklouznout k jejímu hrdlu. "Počkej," zašeptala.
Pomalu se od ní odtáhl a zmateně pohlédl do jejích očí. "Co?" zachraptěl omámeně.
"Nesmíš," pokusila se promluvit, ale jeho ruka právě vklouzla pod její tričko a naprosto ji vyvedla z kontextu. "Nesmíš," začala od znova, "nesmíš mě kousnout. Mám v sobě," umlčel ji prstem, který jí lehce přitiskl na hovořící ústa.
"Já vím," pousmál se, "a nehodlám tě kousnout," zavrtěl pohoršeně hlavou. "Nikdy bych od tebe nežádal ani kapičku." Pak jí přetáhl tričko přes hlavu a nejkrásnější noc v jejich životech teprve začala.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chi-chi Chi-chi | 15. března 2011 v 14:40 | Reagovat

Fandím Damonovi!!! :) Stefan je nejhorší (hora masa)... :) Těším se na další povídku... Tak pohni :D :D

2 Punxi Punxi | 16. března 2011 v 19:08 | Reagovat

Perfektní!! :) Takhle dobrou povídku jsem dlouho nečetla

3 Michelle Michelle | Web | 16. března 2011 v 20:32 | Reagovat

Díky moc :) Jsem ráda, že se povídka líbila, člověka vždycky potěší pozitivní komentář :)

4 k@rin k@rin | 17. března 2011 v 15:22 | Reagovat

moc pekna povidka. Pises hezky, rada si prectu neco dalsiho :)

5 [AŁísQ] [AŁísQ] | 19. března 2011 v 23:52 | Reagovat

Páni,super povídka :))Píše fakt hezké povídky :))

6 Mary Angel :-) Mary Angel :-) | 4. dubna 2011 v 21:01 | Reagovat

dokonalost <3

7 moni moni | 28. dubna 2011 v 22:57 | Reagovat

wow to bolo užasné :) som rada že som sa dostala na tvoj blog :) mohla by som to čítať od rána do večera :)

8 Barbara Bellamy Barbara Bellamy | 28. května 2011 v 13:07 | Reagovat

Včera jsem objevila tvůj blog, ale okometuji to všechno až dnes. K této povídce: Je poutavě napsaná, člověk poté čeká jak to asi dopadne.
Všimla jsem si, že Stefan ve většině tvých povídek hraje darebáka :D. Což je zajímavé a ozvláštňující. Stefan přece nemůže být tak "svatý".
Jsi výborná spisovatelka. Pokračuj ve psaní.

9 andy andy | 31. května 2011 v 7:51 | Reagovat

Niečo také by som ja v živote nenapísala, mne to nikdy veľmi nešlo. Ale čo ty dáš na "papier", to je úžasné. Nechceš byť spisovateľka... Vážne, na to že máš koľko? sedemnásť, píšeš skvele, len pokračuj, aby sme mali čo čítať.

10 Agi ♥ Kája Agi ♥ Kája | Web | 6. června 2011 v 15:53 | Reagovat

jo skvělá povídka i když sem pro Damona a Elenu tak tohle byla typická Katherine :)

11 Nena Nena | 2. července 2011 v 9:37 | Reagovat

rodená spisovateľka ..fakt úžasná poviedka .. priala by som si tieto scény nafilmovať ♥ už sa teším na ďalšie :)

12 Veeruš Veeruš | 5. července 2011 v 19:52 | Reagovat

Achich achich... ♥ ♥

13 šunkič šunkič | 11. prosince 2011 v 13:33 | Reagovat

Jaktože jsem něco takovýho objevila až teď??:O je to dokonalý...asi nejlepší povídka ze všech :)

14 Killy Killy | 27. prosince 2011 v 21:32 | Reagovat

Skvelé, úžasné!! Našla si si novú vernu čitateľku!!! (Ehm, ja som tá z OurStories.. veď vieš, TheKatheritina kamarátka a čitateľka zároveň)

15 Agnes Agnes | E-mail | Web | 14. února 2012 v 20:47 | Reagovat

Úžasná povídka......tuhle stránku jsem objevila teprve včera a strávila sem tu asi tři hodiny a četla sem snad všechny povídky co tu jsou a jsem úplně nadšená :-DDDD

16 Mirulle Mirulle | E-mail | Web | 19. února 2012 v 12:58 | Reagovat

Dokonalá povídka, dokonalý konec :)) Skvěle jsi vystihla charakter postav a dobře promyšlený děj :))

17 Janka Janka | 23. prosince 2012 v 23:04 | Reagovat

Výnimočne nádherné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama