Rudé tango 3/3

19. března 2011 v 10:30 | Michelle |  Draco & Hermiona
Téma: Harry Potter
Pár: Draco/Hermiona
Zařazení do děje: Nijak rozhodující. Pravděpodobně šestý nebo sedmý ročník :)
Komentář autora: Třetí dílek skládačky xD Opět moc prosím o komentáře, podněcují autora k tvorbě :)


***
"Pojď tančit," zamumlal jí do rtů, když se opět sklonil. Nejdřív se jim nedařilo propojit náhle nalezenou touhu s rytmem, ale brzy se srovnali a jejich tanec nabyl nových rozměrů. Byl dravý, celý o dotecích, skrytých znameních.
Když skončili, byli oba zadýchaní, ale nepřestali. Jejich těla k sobě přilnula a žila vlastním novým životem. Nenávist, která mezi nimi dříve vládla, se ztratila někde ve víru vzdechů a neustávajících polibků.
"Ještě jednou," popohnal je opět k tanci Draco. Uchopil ji do pevného držení a tentokrát se k němu Hermiona přimknula celým tělem. Propalovali se vroucími pohledy. Každý krok, každý pohyb, kdy se o sebe otřeli, je hnal k lepšímu výkonu. Kolem jejich dvojice se šířilo jiskřící napětí, výboje elektřiny, která se mezi nimi tvořila.
"U Merlina," vydechla Hermiona u jeho úst, když dozněly poslední tóny. Dracova ruka sklouzla z jejích lopatek o něco níž. Jeho prsty přejely po její křížové kosti a zase se po páteři vracely zpátky. "Zatraceně," prohnula se pod jeho doteky a přitáhla si jeho hlavu ke své. Nedokázala ovládnout své tělo, které se svíjelo a ani v nejmenším se nehodlalo odtrhnout od toho druhého.
Draco uvnitř sebe vedl prapodivný boj. Nemyslel jasně a rozhodně mu s tím nepomáhala skutečnost, že se jeho mysl rozdělila na tři části.
Odtrhni se od ní, ty osle! Přece se nechceš zaplétat s mudlovskou šmejdkou, šprtkou a nebelvírkou! Je to Grangerová!
Ale neblbni, co na tom? Líbá dobře a s Pansy si člověk neužije.
Hele, co vlastně řešíš? Vždyť je fajn, ne?
Je fajn??? Cože? Blbneš? Ozvalo se dvojité zaječení.
No, dovol? Tak si to přiznej. Je ti s ní fajn. Jsi samý úsměv a vtípek. Shodil jsi masku a povolil uzdu citům.
Citům? Mám o tebe docela obavy, brácho.
Draco si rázně pročistil hlavu a vykašlal se na svoje schizofrenní já. Hádat se třikrát se sebou samým není jednoduché. Vrátil Hermioně její polibek a hebce ho prohloubil. Pohrával si s jejím spodním rtem a po chvíli vtrhl do jejích úst jazykem. Rozněžněle se s ním otřel o její a vychutnal si její frustrované zavrčení. Ucítil její nehty zatínající se do jeho ramen a schválně se odtáhl. Fascinovaně si prohlížel její obličej. Rty měla zarudlé, tváře zrůžovělé a v očích se jí zračilo omámení a touha.
"Do háje," zamumlala Hermiona a vyděšeně se dotkla svých rtů. Polkla a odstoupila. "Já," uhnula pohledem do strany, "trochu jsem přestala myslet." Couvla o dalších pár kroků a chystala se utéct.
"Hermiono?"
Věnovala mu jeden polovičatý pohled a zpozorovala rychlý pohyb, pak ucítila jeho dlouhé prsty na bradě a zaklonila hlavu. Draco ji naléhavě hleděl do očí a tvářil se naprosto vážně. Žádný úsměšek, arogance, ironie, vztek. Jeho opravdová tvář.
"Dobrou noc. Vyspi se sladce na den D," pousmál se a pohladil ji po tváři.
Jako ve snech si posbírala věci a vyklouzla ven. Do svého pokoje se dostala pro sebe nepochopitelným způsobem. A pak upadla do hlubokého spánku, kterým ji lehce provázely sny o stříbrných očích Draca Malfoye.
***
Sobota probíhala zmateně. Sotva se Hermiona probudila, vzpomněla si na předchozí večer, stejně jako na to, že už tento den s Dracem před celou školou budou muset odtančit své tango. Před spolužáky, kteří ani nevědí, že spolu mají něco společného. A po tom večeru toho nejspíš mají společného víc, než si doteď mysleli.
Snídani zhltnula a své přátele ignorovala. S Ginny se domluvila, že se odpoledne navzájem učešou a nalíčí. Těsně před odchodem střelila pohledem ke stolu Zmiozelů. Draco si ji nepokrytě prohlížel. Jeho oči ji se zajiskřením pozdravily a na rtech se vytvořil drobný úsměv velmi nepodobný všem těm dřívějším úšklebkům. Sklopila hlavu a opustila Velkou síň.
Celé dopoledne zmateně pobíhala po hradě. Ve skutečnosti ale z nervozity nenašla ani neudělala nic z toho, co si předsevzala. Po obědě třesoucími se prsty začala česat Ginny a po celou dobu se snažila udržet rozhovor na tématu Ginnin taneční partner. Kdykoliv nastala jen slabá proluka, okamžitě vyhrkla novou otázku, aby náhodou Ginny nenapadlo na něco se zeptat. Na to, v jakém stavu se do tvorby složitého drdolu pustila, vypadal výsledek skvěle. Ginny ji pochválila a sama se pustila do stáčení Hermioniných vlasů do pravidelných ruliček. Kolem obličeje jí nechala několik pramenů volných a do konečného tvaru přidala na závěr rudou růži.
Nalíčit se Ginny musela bohužel sama, protože Hermionina ruka se klepala natolik, že by nejspíš Ginny skončila s líčidly po celém obličeji.
Zbývala už jen hodina a půl do začátku plesu. Děvčata už byla s úpravou svých zevnějšků naprosto hotová a zbývalo jen obléct si večerní róbu. Ginny zvolila tmavě zelené šaty po kolena s roztomilými mini-rukávky. Hermiona se pomalu soukala do rudých vyzývavých šatečků, které zdůrazňovaly její štíhlou postavu.
"Ty, Hermiono," usmívala se spiklenecky Ginny. "Nechci být vlezlá, ale s kým se takhle chystáš na ples?"
"Ginny," vydechla rozpačitě kamarádčino jméno Hermiona a zároveň usilovně přemýšlela, jak zabránit katastrofě. "Nech se překvapit," předvedla nakonec falešný úsměv a nazula se do černých tanečních střevíčků. Udiveně si uvědomila, že většinu věcí na ples má od Draca. Pohlédla na hodiny a naposledy zkontrolovala svůj zjev v zrcadle.
"Musím, Ginny, uvidíme se na plese," zamávala a vyklouzla z pokoje.
***
Stála pod schody a s lehkým poklepáváním nohou čekala. Prohlížela si všechny příchozí a v duchu komentovala jejich zjev. Protože stále poměrně zastrčená, málokdy si jí, ačkoliv byla oblečená velmi výrazně a vyzývavě, někdo všiml.
Jen krátký moment po tom, co se zahleděla do sálu a podmračeně si měřila ten velký hlučný dav, ji objaly něčí paže kolem pasu. Prudce se v onom objetí otočila a okamžitě sykla: "Ne tady."
"Stejně to za chvilku praskne," zašklebil se Draco a odtáhl ji ještě více do stínu. "Už jsem McGonadallové předal desku, dá nám znamení, až bude čas přijít na scénu. A tady mám něco pro tebe," vytáhl z kapsy dřevěnou, jemně vyřezávanou krabičku. Otevřel ji a vytáhl tenký stříbrný řetízek s nádherným výrazným přívěškem. Drobná stříbrná růže posetá spoustou malých třpytivých kamínků. Tak rozkošný šperk snad v životě neviděla. "Ukaž, otoč se," přikázal jí a zapnul jí řetízek kolem krku. "Sluší ti," dotkl se hebké pokožky jejího hrdla a stiskl jí ruku.
"Děkuju ti moc, po plese ti to vrátím," nehleděla na Dracovo zavrtění hlavy a dál mluvila. "Mám strach, že to pokazím. Určitě mi vypadnou všechny kroky z hlavy."
"Neboj," objal ji jemně a otočil se do sálu. "Hermiono? Je čas," kývl na ni pak.
"Merlin nás ochraňuj," broukla a zavěsila se do jeho paže. Všichni se postupně ztišili a Draco s Hermionou plavným krokem došli doprostřed parketu. A v sále se rozpoutalo hotové šílenství. Všichni naráz mluvili, všichni rozhazovali rukama, někteří se smáli. Hermiona s Dracem si zírali do očí. Reakce obecenstva odpovídala tomu, co očekávali.
"Chovejte se slušně," vykřikla pobouřeně profesorka McGonadallová. Bradavičtí studenti ovšem neposlouchali. Všichni současně diskutovali, vykřikovali, gestikulovali. Přerušil je až jasný baryton profesora Snapea.
"Ticho, hlupáci!"
Pravidelný rázný rytmus se rozezněl a umlčel poslední vyrušující. Hermiona jako ve snu přistoupila k Dracovi. Ani jeden nad kroky nepřemýšlel, ty jim totiž na mysl přicházely naprosto automaticky. Hleděli si do očí a začali tančit. Během jedné z otoček ji Draco sklouzl rukou po páteři níž, stejně jako den předtím. Dříve, než to ovšem mohl zpozorovat kterýkoliv z diváků, zase ji držel v dokonalém sevření.
"Co to děláš?" hovořila pouhým varovným pohledem Hermiona. Draco se usmál. Uprostřed Hermionina hlubokého záklonu ji provokatérsky šeptl do ucha: "Vášeň, ne?" Přitiskl si ji blíž k tělu a pokračoval v tanci.
Zbytek proběhl rychle, živě, vášnivě. Tak, jak jim radil Snape, tak, jak má pravé tango vypadat. Potlesk plynule navázal na závěr písně. Hermiona se šťastně smála a s Dracem po boku se vydala pro pití.
"Hermiono," ozvalo se prosté konstatování v jejích zádech.
"Ano? Harry, ahoj, dneska jsem tě skoro neviděla," zářila podivnou spokojeností.
"Jenom dneska?" zeptal se bez úsměvu slavný vyvolený. "Přijde mi to už jako měsíc, co jsi s námi naposledy opravdu mluvila. Ne, jen polovičatě a vyhýbavě. Našla sis nové přátele?" blýskl zle očima.
"Co? Vždyť jsem s vámi pořád! Rone, proč jenom mlčíš?" pohlédla na zrzka jako na svou poslední záchranu. Nerada se svými kamarády hádala.
"Nemám co říct," pokrčil rameny a zamračil se na Draca, který jen s pozdviženým obočím přihlížel.
"Aha, já taky ne," vyprskla vztekle Hermiona a odtáhla Draca ke stolu s občerstvením.
"Nevztekej se, nesluší ti to," poznamenal její společník nevzrušeně.
"Tss, já se nevztekám, já…"
"…zuřím?" dokončil ji tázavě plavovlasý mladík. Podal ji skleničku s červeným vínem a objal ji jednou rukou kolem pasu. "Hele, nerozčiluj se," přivinul si ji k sobě blíž.
"Neblbni, Draco, vždyť na nás všichni zírají," zaúpěla tiše a pokusila se od něho odstoupit.
"Chtěli jsme velké překvapení, ne? Tak ať ho mají," zašklebil se vesele a přitiskl své rty na její. Prvních pět sekund se pokoušela odtrhnout, dalších deset sekund jen strnule stála a třeštila oči do jeho tváře, pak se ale slabě vzpamatoval, pokud se tomu tak dá říkat, a obmotala své paže kolem Dracova krku. Celkově polibek trval něco kolem minuty a půl a za tu dobu si opravdu stihli získat veškerou pozornost.
"A teď ještě překvapení pro tebe samotnou," broukl s jistým potěšením Draco a naklonil se k jejímu uchu. "Miluju tě," zašeptal a vdechl její vůni. Když se zase vytáhl do své povážlivé výšky, zírala na něj s patřičnou dávkou omámení a zmatku. Evidentně zkoumala do nejhlubších podrobností jeho tvář. Na tváři se jí objevil vypočítavý výraz.
"Hm," kývla a otočila se k němu zády. "Na co koukáte?" zeptala se nevinným hláskem svých shromážděných spolužáků. Většina se rozpačitě rozešla. Zůstala jen Ginny, Ron, Harry, Neville a Pansy.
Ginny se usmívala. Pobaveně, pochvalně, s určitým zadostiučiněním.
Ron byl rudý po celém obličeji. Nehýbal se.
Harry se mračil. Pravděpodobně očekával, kdy Malfoy tuhle šarádu ukončí.
Neville zmateně mrkal. Dle jeho výrazu se dalo soudit, že to byl první polibek, který ve svém životě měl možnost spatřit.
Pansy se hryzala do spodního rtu a blýskala zlostnými pohledy na všechny strany.
A Hermiona si povzdechla. Už odmalička nesnášela happyendy před svědky. Ale na druhou stranu, ona o svůj happyend stála, co na tom, že to pochroumá některá přátelství. Vrátila se zpět k blonďákovi a bez jediného slova si jeho hlavu přitáhla ke své. Jejich ústa se střetla v něžném polibku, který hovořil místo prázdných a falešných vět. Život není o slovech, ale o činech.
THE END
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chi-chi Chi-chi | 21. března 2011 v 17:21 | Reagovat

Tý jo... tak to jsem nečekala... :) Fakt dost hustý... povedlo se ti to... :) :P :D

2 Angie Angie | E-mail | Web | 17. června 2011 v 14:28 | Reagovat

Tak toto bolo niečo úžasné :)
Teším sa na každú novú poviedku od teba...viem, že ma nikdy nesklameš :)
A komentáre si určite zaslúžiš...nedávno som si tiež založila blog a som vďačná za každé písmenko:)
Teraz asi trošku reklama..ale mám jednu novú  poviedku, nie je to nič moc, je to krátke...ale ak by si bola taká dobrá a mrkla sa na ňu vážila by som si to...veľmi :)...ďakujem
a kľudne môžeš vymazať ten komentár ak chceš :D

3 Nena Nena | 2. července 2011 v 16:09 | Reagovat

dokonalé ..nemám slov .. ty píšeš proste úžasnéé poviedky :D

4 Isabell Isabell | 11. srpna 2011 v 22:20 | Reagovat

Úžasné!! Prostě nemám slov!! Nádherné, strhující, vášnivé.. Nechápu, že tu je tak málo komentářů. Tohle je jedna z mála povídek, které v tobě zanechají stopu o kterou se musíš podělit... Já píšu komentáře hodně málo, takže tohle je pro mně nálepka: Kvalitní povídka ...;-)

5 Rosalie D. ~ Rosalie D. ~ | Web | 1. listopadu 2011 v 16:42 | Reagovat

To byla naprostá nádhera, píšeš fakt skvěle ;-) Máš tam pár chybek (např. McGonnadalová), ale nic hrozného ;-)

6 iruš iruš | 21. července 2012 v 15:46 | Reagovat

Kéž by to tak bylo :)

7 D. D. | 10. prosince 2012 v 23:09 | Reagovat

Aho Bože, prosím, proč tak krátké? Prosím, prosím, víc věcí klidně i s různou tématikou, nejen Deníky, máš úžasnej talent na popisování takovýchto situací...prosím! :D

8 Janka Janka | 24. prosince 2012 v 16:53 | Reagovat

Fú, ten koniec...  Draco sa teda nezdá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama